- VÝROČÍ ODHALENÍ BEZDÍČKOVA POMNÍKU V SEZEMICÍCH
V letošním roce si město Sezemice spolu s místním
Sdružením československých dobrovolníků ve Francii 1914–1918 a 1939–1945 připomíná významnou osobnost
sezemické historie, legionáře a praporečníka slavné
české roty Nazdar Karla Bezdíčka, který položil život
v I. světové válce v boji za samostatný československý
stát a za svobodu Francie.
Padl 9. května 1915 na bojišti
ve Francii u obcí La Targette a Neuville Saint Vaast.
Karel Bezdíček se narodil ve Vídni 27. ledna 1888.
Oba rodiče Josef Petr a Marie Terezie (rozená Pánková)
byli sezemičtí rodáci. Ve Vídni pobývali, jak bylo v té
době běžné, za zkušenostmi a za prací. Ve stejném
roce, kdy se jim narodil syn Karel, se vrátili do rodných
Sezemic. Otec si po návratu z Vídně založil v Sezemicích
krejčovskou živnost, matka se po absolvování
babického kurzu v Praze stala porodní asistentkou a po
několik desetiletí pomáhala na svět novorozencům ze
Sezemic a okolí. V roce 1894 začal Karel chodit do první
třídy pětitřídní obecné školy v Sezemicích. Po několikerém
stěhování v Sezemicích se v roce 1895 Bezdíčkovi
usadili v nájmu v domku čp. 93 na Velkém rynku
(dnešním Husově náměstí).
Zde strávil Karel školní léta. Školu absolvoval s výborným
prospěchem a doporučením svého třídního učitele
Jaroslava Svobody, aby pokračoval ve studiu. Tomu
však okolnosti nepřály, a tak se Karel u otce vyučil krejčovskému
řemeslu. V mládí vstoupil do sezemického
Sokola, kde se účastnil cvičení jako žák a později jako
dorostenec. Příkladem mu byli otec Josef a strýc Tomáš,
kteří byli u toho, když byla v roce 1896 obnovena činnost
Sokola v Sezemicích založeného zde v roce 1864.
V šestnácti letech se Karel po vzoru svých rodičů a v šlépějích svých starších
sourozenců Jana a Terezie vypravil na zkušenou do Vídně. V roce 1905 navštívil Sezemice,
odkud odejel do Německa, kde nalezl zaměstnání v Berlíně a v Kolíně nad
Rýnem. Koncem léta roku 1907 uskutečnil svůj dávný plán a vycestoval do Londýna.
V Londýně sehnal práci jen na krátkou dobu, a tak přesídlil do Brightonu, kde se mu
podařilo zajistit si stálé pracovní místo. Po práci trávil čas v dělnickém klubu, kde
se měl možnost setkávat s cizinci a rozšiřovat si svůj obzor, ale také se zdokonalit
v jazyce.
V době Karlova pobytu v cizině, v roce 1908, se rodina Josefa Bezdíčka přestěhovala
do svého vlastního domku v Sezemicích v čp. 137 v dnešní Bezdíčkově ulici.
Zde provozoval Josef Bezdíček krejčovskou živnost a ve stáří včelařil na zahrádce při
domku. V roce 1909 se Karel vrátil ze svého pobytu v Anglii do Sezemic do domku
rodičů. Tady krátce před nástupem do povinné vojenské služby i po návratu z ní pomáhal
otci s krejčováním.
Vojenskou službu v armádě Rakousko-Uherska nastoupil 1. října 1909. Svým přátelům
se svěřil, že vojenskou službu do rakouské armády nastupuje jen proto, aby
si navždy neuzavřel cestu z ciziny domů. Narukoval ke druhému praporu polních
myslivců v italské oblasti jižního Tyrolska, kde strávil tři roky. Zde poznal, že mocnářství
je domorodými Italy stejně neoblíbené jako českými lidmi. Přestože ho služba
v rakouské armádě netěšila, dosahoval skvělých výsledků ve střelbě i v taktických
dovednostech. Prezenční službu ukončil v srpnu 1912 jako četař.
Vojenská služba na tři roky přerušila naplňování Karlova snu projít svět a zdokonalit
se v řemesle, aby si poté doma založil moderní krejčovský závod a zaopatřil
rodiče. Po návratu z Tyrolska pobyl krátký čas v Sezemicích a na podzim roku 1912
vyrazil do země, o níž byl přesvědčen, že je zemí svobody, do Francie. V té době nevěděl
on ani rodiče Bezdíčkovi, že Karel naposledy kráčí zemí, za jejíž svobodu položí
život.
Po příjezdu do Paříže našel Karel Bezdíček v krátké době zaměstnání. I proto, že
se dorozuměl anglicky, německy a italsky, nalezl dobře placené místo hned v prvním
velkém závodě, ve kterém se ucházel o místo. Díky své píli, poctivosti, zručnosti
a v neposlední řadě i díky zkušenostem, které získal v krejčovských dílnách za svého
pobytu v Německu a Anglii, domohl se v Paříži pěkného postavení.
V Paříži, stejně jako ve všech místech, kde pracoval, navštěvoval odborné a vzdělávací
kurzy. Za svého pobytu v Paříži se zapojil do krajanského života a nezapomínal
na svou vlast. Stal se horlivým členem pařížského Sokola. Byl členem gymnastického
družstva a spoluzakladatelem dramatického a tanečního odboru Sokola Paříž
a v neposlední řadě i sokolským praporečníkem. V Sokole Paříž poznal svoji lásku,
osmnáctiletou Marii Štěpánovou.
Po atentátu na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda
d’Este, 28. června 1914, bylo zřejmé, že se schyluje k válečnému konfliktu.
Atentát se stal formální záminkou k rozpoutání I. světové války.
V neděli 26. července, kdy byly v Rakousko-Uhersku vyvěšovány první mobilizační
vyhlášky, se sešli členové Sokola Paříž a spolku Rovnost a demonstrovali před
palácem rakousko-uherského velvyslanectví. Svými postoji zahájili pařížští Čechové
odboj proti utlačovatelům svého národa. Postavili se na stranu Srbska a států Dohody
proti Rakousko-Uhersku a Německu a ukázali Francouzům na čí straně stojí. Den 28. červenec 1914 se stal dnem vyhlášení války, toho dne vypršelo rakousko-uherské
ultimátum srbské vládě. Ve Francii byla 2. srpna vyhlášena mobilizace.
Již na začátku války se začaly formovat ve Francii, Rusku a Srbsku první oddíly
českých a slovenských dobrovolníků, složené z tamních krajanů, kteří se rozhodli
bojovat na straně států Dohody proti Německu a Rakousko-Uhersku. Z jejich řad se
tvořily první jednotky, zárodky budoucího československého vojska.
Významným centrem československého zahraničního odboje se stala Francie.
Sjednocenou Českou kolonií pařížskou, vybudovanou na členské základně krajanských
spolků Sokol Paříž a Rovnost, bylo vydáno prohlášení, ve kterém pařížští Češi
zavrhli Rakousko-Uhersko a oznámili, že se dobrovolně hlásí do francouzské armády
k boji za svobodu Francie a svého národa. Žádali, aby nebyli považováni za Rakušany
a bylo s nimi jednáno jako s příslušníky přátelského národa. O cizincích však bylo
rozhodnuto, že mohou být přijímáni jako dobrovolníci pouze do služeb ve francouzské
Cizinecké legii (Légion étrangère) na dobu trvání války. Pro Čechy byl určen
odvod na 22. srpna 1914. Toho dne se průvod českých dobrovolníků se sokolským
a francouzským praporem vydal v doprovodu svých rodin k pařížské Invalidovně,
kde byly zřízeny odvodní místnosti. Mezi první skupinou odvedených byl i budoucí
praporečník roty Nazdar Karel Bezdíček. Následujícího dne byl sraz odvedených na
nákladním nádraží, u brány Gare d’Ivry, odkud byl vypraven zvláštní vlak do města
Bayonne v jihozápadním cípu Francie. Zde bylo 250 českých dobrovolníků zařazeno 31. srpna 1914 do 1. roty praporu C, II. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie.
Velkou část české první roty tvořili sokolové a díky svému sokolskému pozdravu „nazdar“,
kterým se často navzájem zdravili, přijala rota název rota Nazdar – Compagnie
Nazdar. Mezi dobrovolníky začleněnými v rotě Nazdar byl i sezemický a pařížský
sokol Karel Bezdíček, který byl zařazen do její 4. čety. Velitelem roty Nazdar se stal
francouzský kapitán Marie Léon Joseph Sallé.
Dne 12. října 1914 po ukončení výcviku rota převzala svůj rotní praporec a dobrovolníci
začlenění v rotě Nazdar složili slavnostní přísahu. Poté kapitán Sallé jmenoval
Karla Bezdíčka praporečníkem roty slovy: „Ty jsi ten, který bude prapor nositi. Mám
v tebe důvěru já i celá setnina, chraň ho!“
Po ukončení taktického výcviku a ostrých polních střeleb dne 23. října 1914
se rota Nazdar spolu se svým praporem jako součást Marocké divize přesunula na
frontu v oblasti Champagne. Po bojích v okolí Remeše se na jaře 1915 divize přesunula
do Artois. Zde připravovalo francouzské velení ofenzívu cílenou na prolomení
německé linie.
Dne 9. května 1915 se rota Nazdar účastnila v první linii krvavých bojů u Neuville
Saint Vaast a La Targette v bitvě u Arrasu. Přes obrovské ztráty postupem přes německé
linie se podařilo dobýt cílovou kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy. K udržení
dosažených pozic bylo třeba doplnění útočících jednotek o nové vojáky a střelivo.
Bez uvedeného doplnění byly francouzské jednotky nuceny ustoupit na svah dobyté
kóty 140. V útoku na strategickou kótu padlo z roty Nazdar 42 českých dobrovolníků
a 133 jich bylo zraněno. Mezi těmi, kteří položili životy za svobodu Francie a budoucího
Československa, byl i praporečník roty Nazdar Karel Bezdíček ze Sezemic,
který prapor opatroval i v okamžicích své hrdinné smrti. Přímým svědkem smrti
Karla Bezdíčka byl Antonín Kirchner (padl později u Amiens). Zhlédl při útoku Karla
Bezdíčka v okamžiku, když u La Targette útočil bodákem, kdy byl zasažen střelou
a zhroutil se do německého zákopu. Za svou statečnost a bojové nasazení si čeští
dobrovolníci získali obdiv svých velitelů i celé Francie. Přeživší dobrovolníci původní
roty Nazdar se následně účastnili řady bojových akcí a v roce 1918 byli zařazeni do
československého vojska ve Francii.
Připomínkou roty Nazdar a jejího praporečníka Karla Bezdíčka je Bezdíčkův
pomník odhalený před sto lety v Sezemicích 10. května 1925. Pomník od sochaře
J. Samka odhalila místní jednota Československé obce legionářské za podpory města
Sezemice, Tělocvičné jednoty Sokol Sezemice a řady spolků a státních institucí.
Pomník znázorňuje Karla Bezdíčka ve stejnokroji francouzského vojáka s puškou
a praporem v okamžiku jeho hrdinné smrti v bitvě u Arrasu.
Slavnostnímu odhalení pomníku bylo přítomno nevídané množství hostů z řad
zástupců armády, úřadů a spolků, včetně zástupů občanů Sezemic a návštěvníků
z širokého okolí. Pana prezidenta na pietní slavnosti zastupoval přednosta jeho
vojenské kanceláře major generálního štábu Tomáš Plch, přítomen byl ministr národní
obrany František Udržal (rodák z Dolní Rovně), zastoupeno bylo i ministerstvo
zahraničních věcí. Za Francii byli přítomni francouzský vyslanec Fernand Couget,
členové francouzské vojenské mise v čele s náčelníkem generálem Louis-Eugene Faucherem
a dalším početným doprovodem. Z vojenských kruhů byli přítomni zemský
vojenský velitel s pobočníky generál Jan Syrový, náčelník vojenské kanceláře prezidenta
republiky generál Stanislav Čeček, přednosta ministerstva národní obrany
generál Zdenko Weinerek a mnoho dalších. Přítomen byl spolubojovník Karla Bezdíčka
Jindřich Holeček a dále zástupci bezpočtu vojenských jednotek, legionářských
a sokolských jednot. Slavnosti se účastnila čestná setnina pardubického železničního
pluku s hudbou, ze sezemických korporací a spolků – Sokol Sezemice, SK Sezemice,
DTJ Sezemice, Sbor dobrovolných hasičů v Sezemicích a další. Pozváni byli staří rodiče
Karla Bezdíčka, kteří byli předmětem všeobecné pozornosti. Slavnostní řeč pronesli
generál Syrový, ministr Udržal, Karlův spolubojovník Holeček, profesor pardubické
reálky ze Sezemic Arnošt Bareš a další. Na závěr slavnosti převzal pomník do ochrany
jménem obce starosta Sezemic Václav Procházka.
Sdružením bývalých československých dobrovolníků 1914–1918 byl odhalen 9. května 1925 u příležitosti 10. výročí bitvy roty Nazdar u Arrasu památník roty
Nazdar ve Francii, u La Targette. Je na něm nápis: „Ils ont choisi de mourir pour la
liberté.“ – „Rozhodli se zemřít za svobodu.“
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2025
