Když v 60. letech 19. století, v době rozvoje společenského života v českých zemích, vznikl v Pardubicích zpěvácký spolek, později nazvaný Pernštýn, nikdo z tehdejších obyvatel osmitisícových Pardubic netušil, že soubor přežije nejen je, ale vydrží mnohdy i neveselé chvíle a my se s ním můžeme potkávat dosud. Mužský sbor přispěl svou aktivitou k obohacení kulturního života v Pardubicích a společně s dalšími zpěváckými sbory už ve svých počátcích provedl i taková díla jako je Mozartovo Requiem. Vystupoval při různých oslavách a společenských událostech. Od 80. let 19. století začal spolupracovat s ženským sborem Ludmila, s kterým si troufl i na operu. S oběma sbory spolupracovali při těchto příležitostech jako hosté členové Národního divadla i jiných profesionálních scén. Výraznými osobnostmi byli i tehdejší sbormistři Čeněk Váňa, později Jan Fiala, který složil spolkové heslo ?Zpěv buď srdcí našich páska?, jež sbor užívá dodnes. Výraznou měrou ovlivnil činnost Pernštýna, ale i Ludmily další sbormistr Antonín Vendl. Pod jeho vedením šly oba sbory od úspěchu k úspěchu a Pernštýn měl i úctyhodný počet členů (v jednom období dokonce 106).
Od počátku 20. století zajížděl sbor do různých měst Čech a Moravy, resp. Československa.
I nadále spolupracoval s ženským sborem Ludmila, zejména v nastudování
různých oper, oratorií a velkých sborových skladeb. Když se v roce 1919 utvořil nový
smíšený sbor Suk, odešli do jeho řad někteří členové Pernštýna. Později začala i mezi
Pernštýnem a Sukem plodná spolupráce. Výrazným obdobím pro pardubické sbory
byla 30. léta, kdy byla mnohokrát úspěšně uváděna Smetanova opera Prodaná nevěsta,
a to nejen v Pardubicích, ale i na zájezdech.
Od 40. let začíná vedle Vendla působit jako místosbormistr Jan Douša, který se
později ujímá vedení sboru. V 50. letech opět kvete spolupráce mezi sbory Pernštýn
a Ludmila. Ta se projevuje nastudováním obsáhlých skladeb, ale zejména prací na uvedení
různých oper, později i operet. Je tím položen základ pro činnost Lidové opery,
jejímž dirigentem byl Jaroslav Lautner a korepetitorem Josef Čepický. Za osm let její
činnosti bylo uskutečněno 203 představení.
V 70. letech nastává nová éra. Protože činnost jednotlivých sborů v Pardubicích
byla často provázána, bylo vytvořeno jedno pěvecké těleso Pernštýn-Ludmila-Suk.
Ve vedení sboru se střídají Václav Weissbauer a Jiří Klicpera, později přebírají dirigentskou
štafetu Josef Línek a Zdeňka Kašparová. S tímto tělesem je spojeno mnoho
dalších zpěváckých úspěchů, zájezdů nejen po Čechách, ale i do ciziny.
V současné době, i když je všude sborový zpěv popelkou, pokračuje činnost sboru
pod názvem Spolek pěveckých sborů Pernštýn-Ludmila-Suk díky nadšení jeho členů
a sbormistra Martina Berana i nadále. Spolek vystupuje na adventních a tříkrálových
koncertech, zpívá seniorům i při různých společenských událostech. Každoročně pořádá
Festival sborového zpěvu, jehož již IX. ročník se konal 24. září 2016 od 17 hodin
ve velkém sále Kulturního domu v Hronovické ulici v Pardubicích.
(podle vzpomínek O. Bartoše)
