nám připomněl televizní dokument režiséra B. Šafaříka „Odepsaní ze života“, odvysílaný Českou televizí 5. 1. t.r. Básník Jiří Pištora (12. 6. 1932 v Pardubicích – 26. 9. 1970), syn předsedy Okresní nemocenské pojišťovny Antonína Pištory, oběti nacismu (popraven na Zámečku 2. 7. 1942) a Marie Pištorové, maturoval roku 1951 na pardubickém gymnáziu. Vystudoval na FF v Olomouci obor český jazyk a dějepis. Jistou dobu pracoval na stavbě elektrárny v Opatovicích n. Labem, roku 1958 se stal zaměstnancem pardubické knihovny, odkud přešel do Prahy do Svazu čs. spisovatelů. Jeho první básnická sbírka „Hodiny v řece“ vyšla roku 1961, roku 1965 pak následovala sbírka „Země přibližných“.
Publikoval v Literárních novinách a časopisech Host do domu, Tvář a Sešity. Po sovětské invazi roku 1968 emigroval se svou druhou ženou zubní laborantkou Marií (z prvního manželství s I.Vaňkovou měl syna Ivana) do Švýcarska, kde pobyl jen do roku 1969. Na výzvy své maminky se vrátil do ČSSR a v roce prvního výročí sovětské invaze (1969) mu vyšla v Mateřídoušce proslulá říkanka „Lapkové“ s ilustracemi L. Vimra. Její refrén stále opakoval: „Ať si jsou, kde si jsou, jen ať na nás nelezou.“ Básník přišel o práci a nesměl publikovat, jeho básničku zatratilo Rudé právo, tiskový orgán ÚV KSČ. Jiří Pištora prožíval věc i jako osobní krizi a 26. září 1970 zvolil v Praze dobrovolnou smrt svítiplynem. Jeho druhá manželka Marie se roku 1982 znovu provdala za beatového hudebníka P. Kaplana (Mefisto) a po rozvodu s ním roku 1984 emigrovala do USA. Užívá jméno Kaplan-Sismic. Byla to ona, která v České televizi přiblížila osudy pardubického básníka i jeho švýcarskou emigraci spolu se spisovatelem a filmovým scénáristou K.Michalem (vl. jm. P. Buksa, zastřelil se roku 1970 v Basileji).
Vzpomínám si na milá setkání s maminkou J. Pištory paní Marií roku 1975 v jejím bytě u Husova sboru v Pardubicích (čp. 1716), kde mi vyprávěla o svém těžkém životním osudu, kdy jí obě totality 20. století připravily o její nejbližší, manžela i syna. Její neteř učitelka Věra Junková (nar. 1917) se také stala obětí nacistického běsnění na Zámečku za heydrichiády 2. 7. 1942, spolu se svým strýcem Antonínem Pištorou.
