Miloslav Baše se narodil 23. března 1887 v Pečkách v rodině Josefa Bašeho. Měl
ještě starší sestru Zdenu (nar. 1881), ta však 10. října 1909 zemřela po dlouhé nemoci
ve věku 28 let u bratra. T. r. již nežila jeho matka, ta se stala obětí TBC.
Miloslav studoval 4 roky v Hořicích na sochařské škole, pak se vydal s otcem
do polského Krakova za bratrem, jenž mu pomáhal i při jeho studiích na Akademii
výtvarných umění. Za svou práci dostal M. Baše stříbrnou medaili a odměněn byl studijním
pobytem v italské Florencii. Následovaly tři roky práce na kostelích a fasádách historických domů v Německu (Karlsruhe, Norimberk, Berlín). Před Velkou válkou
(1914–18) měl již první zakázky v Pardubicích a okolí. Za války se dostal do ruského
zajateckého tábora v Turkestánu, kde prodělal těžkou malárii s hroznou úplavicí. Zachránilo
jej prý výborné hroznové víno od sedláka, jehož dětem na oplátku vyřezával
dřevěné hračky. Když roku 1916 vybírali v táboře strojní zámečníky, přihlásil se
28letý Baše, ačkoliv o zámečnictví toho moc nevěděl. Nelitoval však, kromě práce
v továrně v Taganrogu mohl vytvořit pro místní park památník padlým Čechům. Tentýž
námět již realizoval i na reliéfu v turkestánském Skoblevě. V jakém stavu se asi
nacházejí tyto práce dnes?
Do Pardubic se vrátil začátkem roku 1920 a roku 1921 se zde oženil s Annou Dvořákovou,
dcerou stavitele B. Dvořáka. Po válce bylo v Pardubicích málo bytů. Místní
radní tedy zadali výstavbu tzv. bytů obecních, jež byly postaveny na Čechově nábřeží,
v Bubeníkově, Polské a Jiráskově ulici. Dekoraci domů převzal M. Baše. A tak na těchto
domech vidíme Bašeho raky, kapry, pernštejnskou zubří hlavu či pardubického půlkoně,
husitský kalich a někde i portréty místních osobností. Na Bašeho se začali
obracet i soukromí majitelé domů, a tak v Husově ulici můžeme spatřit další Bašeho
reliéfy (ženu s ovocem, tanečníky, bojovníky s hadem, sv. Václava atd.) Roku 1928
vyzdobil štít Prouzovy lékárny (dům čp. 51 na Pernštýnově nám.) reliéfem Aeskulapa.
Na Zelené bráně (ze strany Pernšt. nám.) zhotovil 2 znaky pernštejnského zubra
a pardubického půlkoně. V uličce Pod sklípky je na domě čp. 113 medailonek numismatika
B. Skrbka, v Přihrádku na čp. 6 pamětní deska J. V. Jahna, jenž se tu narodil,
odlitá podle Bašeho modelu slavnostně odhalená 7. září 1924. Budovu dnešní Obchodní
akademie Baše ozdobil 2 dívkami s otevřenými knihami. Na hotelu Veselka bývala
busta 1. českého aviatika Ing. J. Kašpara. V Bulharské ulici – nedaleko domu svého
tchána (Sadová ul. čp. 258) vyzdobil t. zv. Kamennou vilu postavenou B. Dvořákem
na přání hradeckého biskupa J. Doubravy pro muzeum církevního umění. Proto i Bašeho
sochařské dekorace odpovídají tomuto zadání (Evangelista, sv. Václav, kostlivec
hrající na housle). Na východní straně budovy najdeme plastický portrét B. Dvořáka.
Bašeho je i socha sv. Jana Nepomuckého u severního portálu chrámu sv. Bartoloměje.
Jeho „Plavec“ se stal ozobou Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu (1931)
v Tyršových sadech. Je také autorem pomníku obětem Velké války v Ostřešanech
a pamětních desek v Rybitví na rodných domech bratranců Veverkových.
Byl autorem mnoha sádrových portrétů i karikatur mnohých pardubických osobností
(obchodník Hybský, primář Snopek, F. K. Potěšil, lékárnici Prouza a Honys,
starosta Prokop, oční primář Svoboda). Vytvořil i hlavu Ing. arch. K. Kalvody (foto
nám laskavě poskytla jeho dcera paní D. Dopitová), roku 1935 mu poděkovala místopředsedkyně
pěveckého sdružení SUK v Pardubicích M. Herrmannová za dar sochy
(busty) F. Michálka, dirigenta a předsedy uvedeného pěveckého sdružení.
M. Baše udržoval celý život přátelské styky s členy Spolku výtvarných umělců
východočeských (např. s L. Velenem, L. Pejchlem, arch. K. Řepou aj.). Nejživější přátelství
jej vázalo k o 14 let mladšímu akad. malíři L. Pejchlovi, učiteli kreslení na pardubické
reálce. Prof. Pejchl jej zvěčnil v krásné olejomalbě. Baše zobrazil svou ženu Annu s Pejchlovou manželkou (sádra). Je obecně málo známo, že v 50. letech v období
komunistické kolektivizace venkova Baše zhotovil jako symbol této doby sochu traktoru,
již komunisté záměrně instalovali do prostoru dnešního nám. Republiky mezi
svůj sekretariát v Grandu a chrám sv. Bartoloměje (za protektorátu tu stával symbol
Říšské zimní pomoci). KSČ nechala traktor zase odstranit. Posledním Bašovým dílem
je zřejmě sousoší na rohu budovy bývalého CHEMINGU v Pernerově ulici s názvem
„Chemickému průmyslu“.
M. Baše zemřel 7. listopadu 1959 na následky v pořadí již 5. infarktu. Jeho manželka
Anna, rozená Dvořáková zemřela téhož dne z hlubokého žalu.
