Boris Gol

Pozdního odpoledne 11. září L.P. 1697 u chorvatského městečka Zenta ležícího na břehu řeky Tisy porazila křesťanská vojska pod vedením prince Evžena Savojského v rozhodující bitvě tureckého sultána Mustafu II. Na dlouhá léta tím ukončila vleklou válku s Turky trvající již od roku 1683. Jak bylo zvykem v rakousko-uherském námořnictvu, nově vystavěné válečné lodě dostávaly jména slavných vojevůdců, panovníků nebo podle míst slavných vítězných bitev. Tak se stalo, že o 200 let později byl v Pule spuštěn na vodu nový chráněný křižník nesoucí jméno Zenta pojmenovaný právě na počest památného vítězství u chorvatské Zenty.

Drama začíná Na počátku roku 1918 byla vojenská situace Rakousko-Uherska velmi složitá. Začal se projevovat kritický nedostatek strategických surovin, vázlo zásobování potravinami a bojová morálka armád byla na bodu mrazu. Válka už trvala příliš dlouho. Stejná situace vládla i v rakousko-uherském válečném námořnictvu.

V říjnu loňského roku zakotvil u provizorního mola na břehu Labe výletní parník Arnošt z Pardubic. Pardubice se tak znovu staly dalším přístavním městem, kde se v duchu starých námořních tradic budou provozovat výletní plavby po Labi. Ano, v duchu starých námořních tradic… Troufám si říct, že jen velmi málo lidí ví, že v Pardubicích, ač leží ve vnitrozemí, žilo několik desítek bývalých námořníků, kteří v období před, a hlavně v I. světové válce sloužili u k.u.k. Kriegsmarine.