František Hlubocký

Odkud pochází jméno našeho města – Pardubice – se vedou spory. Není zcela jasné, jestli je to od osobního jména Pardub či od názvu známého stromu. Protože jsem zahradník, budu se věnovat možnosti druhé. Duby jsou dlouhověké stromy typické pro českou krajinu a dožívají se i 1000 roků. Rostou po celém světě v různých druzích. V Čechách najdeme ve vyšších a studenějších polohách hlavně dub zimní – lidově také drnák. Suché listí podrží celou zimu a shodí je až při rašení. Nížiny a teplejší polohy hojně osídlí dub letní – křemelák, který úplně opadá již na podzim.

Stromů si musíme vážit. Odjakživa nás provázely naším pozemským bytím. Sotva malý človíček spatřil světlo světa, byl uložen do kolébky z lipového dřeva a dodnes, když svět opouští je na poslední cestu uložen do dřevěné schrány. Pojďme se společně podívat, ale z hlediska lidského, ne odborného. Začneme stromem pro nás nejbližším a asi i nejznámějším. Je to lípa, strom pro nás národní. Jím se lípa stala v roce 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze. Byla to doba romantického smýšlení a mnohé národy si začínaly uvědomovat svoji svébytnost.

V posledních letech se dostává do popředí zájmu mnoha lidí den 22. dubna. Je nazýván „Den Země“. Svátek je to poměrně mladý, teprve od roku 1970. Původně bylo jeho posláním vysvětlovat otázky ekologie. Jelikož v přírodě všechno se vším souvisí a je propojené v jeden úžasný celek, patří tento den zároveň všem ochranářům. Každému je samozřejmě jasné, že ochrana přírody nemůže být pouze v jeden určený den a tudíž akce ji popularizující je možno pořádat kdykoliv. Letos jsme se sešli 24. března a vydali se na procházku Studáneckým lesem, kterému se také říká „Ptačí les“.

Na první pohled se zdá být příroda v okolí Pardubic nepříliš zajímavá. Mnoho vzácných druhů tady neroste ani nežije. Přesto však mnohé stojí za povšimnutí. Není cílem mých příspěvků podat zde dokonalý botanický popis, ale ukázat, že mnohé, co roste okolo nás sem patří a příroda ví, proč. Je jen na nás, jestli tento její dar budeme umět využít.

Jsou to první, něžní poslové jara. Botanický název je odvozen z řečtiny a zní Galantus nivalis. Dle mléčně bílých květů a zasněžených luk, kde se nachází. V češtině to je sněženka podsněžník. Navíc připomíná její sílu vyrůstat a kvést, i když třeba ještě někdy mrzne a mnohdy ji zasype i sníh. Jarní příroda jí neublíží, to mohou jen lidé, ale o tom později. Krásné téměř poetické vysvětlení pro její barvy má pan Dr. Větvička.

V letošním roce uběhlo 720let od první písemné zmínky o Pardubicích. Proto v sobotu 16.května náš klub zorganizoval setkání jeho členů a občanů města na archeologickém nalezišti u hřbitova v Pardubičkách. Tohoto místa se ona zpráva s největší pravděpodobností týká. Po úvodních proslovech ing. Linharta – předsedy klubu, ing. Heřmanského – starosty Městského obvodu IV. a Mgr. M.Horské – místopředsedkyně Senátu ČR, podrobně informoval archeolog Mgr. T.Čurda o historii místa a zdejších nálezech.