Vážení čtenáři, chtěl bych se zmínit o jednom výročí, myslím, že ne tak docela nevýznamném. Předesílám, že se nejedná o žádnou zasloužilou osobnost, slavní nemusí být jenom lidé, svým způsobem slavným se může stát i výsledek spolupráce lidského mozku a šikovných rukou.
Letos 11. července uplyne 25 let ode dne, kdy se podařilo lokalizovat místo, kde kdysi stával legendární klášter opatovický. Jak to tehdy bylo? Musím své vyprávění začít poněkud zeširoka a vrátit se do svých klukovských let. Psal se rok 1944, prožívali jsme poslední válečné vánoce. Pamatuji si, že jsem pod stromečkem mezi dárky nalezl knihu Zdeňka Vavříka ?Kolovrat?, která obsahuje hezky a poutavě vyprávěné pověsti z východních Čech. Bydleli jsme tehdy ve Chvalech – dnes je tento bývalý městys již součástí Prahy – a já, přestože jsem rodilý Pražák křtěný Vltavou, jsem cítil k východním Čechám jakýsi domovský vztah. Pocházeli odtud moji rodiče a do Spytovic k prarodičům a k tetě jsem jezdíval na každé prázdniny.
Je čtvrtek den před Štědrým dnem pozdě odpoledne, jdu k televizi a zapínám teletext, abych si přečetl stručné zprávy dne a v tom vidím známé jméno a u něho text, který oznamuje, že ?Po dlouhém a statečném boji podlehl ve čtvrtek v Praze zákeřné nemoci ve věku 70 let spisovatel, publicista a významný představitel literatury faktu Miroslav Ivanov.? V té chvíli si uvědomuji, že přátelství se vzácným, dobrým člověkem, které trvalo více než dvě desítky let, bude patřit už jen vzpomínkám.
