ing. Karel Cyprián, CSc.

Setkání starých spoluobčanů vyznačují se temperamentní rozmluvou, jejíž podstatou jsou ?vzpomínky ? střípky? na doby jejich mládí. Co bylo včera, si nepamatují, ale o době mladosti mluví, jako by to byla současnost. Při těchto schůzkách zapomenou na současné starosti a hlavně bolesti, které je pronásledují, žijí duchem svého mládí. Vzpomínky bývají různé, nejčastěji jsou to vlastní prožitky nebo převzatá vypravování z ústní tradice od jejich otců, dědů, pradědů a prapradědů. Někdy se neúmyslně něco přidá, jindy ubere a obraz doby je před námi. Uklidněme se a začtěme do ?vzpomínek ? střípků? z doby před 100 lety. Poznáme, jak se v městečku a jeho okolí kolem roku 1900 s širokou tolerancí +- 50 let žilo.

První číslo Bohdanečského Zpravodaje vyšlo v roce 1957 a nedochovalo se. Nevíme o pohnutkách, které k narození periodika (místních novin) vedly. Ze zachovalého torza BZ v městském archivu se dovídáme, že to byla pomoc voleným funkcionářům a úředníkům městské správy při prosazování dobové politiky, kterou BZ procházel. Předchůdcem těchto novin podle ústního podání byly Bleskovky.

Současníci. věkem nad 75 let se dobře pamatují na poutě a poutní procesí. kterými žila republika kolem roku 1930. Byl to projev lidové zbožnosti. vyúsťující do Mariánské úcty. zvláště na vesnicích. Tehdejší střapatí kluci a načinčaná děvčátka tomu moc nerozuměli. ovšem byla to jedna z forem přivádění dětí i občanů k Bohu.

Sám o sobě nic nenapsal, ale zůstal po něm stoh rukopisů obsahujících historický popis událostí, vztahující se k Bohdanči, Pardubicům a částečně východočeskému regionu. Rukopisy vznikaly na základě dlouhodobého shromažďování výpisů a poznámek z archivů, které třídil a sestavoval do chronologického pořadí o dovolených. Toto všechno je vyčteno z meziřádků úvodů a doslovů některých rukopisů. Byl zaníceným historikem a vlastní předsevzaté úkoly na základě vrozené intuice plnil nesmlouvavě. Byl si vědom neúplnosti díla, ale věřil, že rukopisy jsou upozorněním pro následovníky, kteří vyhledaná témata budou dále rozvíjet.

Při pořádání akcí v Klubu důchodců nebo při jiných náhodných setkáních našich občanů v městě, stáčí se často rozhovor na dřívější kulturní činnost. Ta byla v Bohdanči provozována spolky pod několika názvy Občanská beseda Langer (ObBL), Osvětová beseda Langer (OsBL), nebo Beseda Langer (BL). Obyčejně bývá dodáváno: …to bylo něco, to jsme si užili, to jsme se měli rádi a pomáhali si….

V Lázních Bohdanči působil v letech 1923 až 1941 farář Josef Rohleder, který se z mysli starousedlíků a důchodců dosud nevytratil. Občanům je hlavně představován1)2)jako oběť násilí mezi německou mládeží v době okupace a spořádaným životem maloměsta. K úplnému poznání tohoto kněze je ještě zapotřebí seznámit se s jeho životem, s pamětmi pamětníků, co po něm zbylo a kde odpočívá.

Jedním z kladů obrozenecké doby našeho národa bylo rozšiřování vzdělání, směrované především k venkovu. Z toho důvodu jako houby po dešti začaly vyrůstat stavby těchto škol ve spádových místech okresů. Jedna z těchto staveb byla budova měšťanské školy (lidově měšťanky) v Bohdanči, která v letošním roce oslavila 10OIeté jubileum svého trvání. Školní dvoukřídlá budova kromě kostela a radnice vévodící náměstí byla postavena zhruba za půl roku, což na tehdejší dobu byl úctyhodný výkon.