1. Z historie Pardubicka Pardubicko bylo osídleno od pradávna. V prvé polovině druhého tisíciletí před našim letopočtem sahala do východních Čech starší doba bronzová únětickou kulturou. Pak slezská kultura. Na ně navazovala halštatská kultura starší doby železné, na našem území nazvaná kulturou platěnickou (podle pohřebiště u Platěnic).
Pardubicko bylo osídleno od pradávna. V prvé polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem sahala do východních Čech starší doba bronzová únětickou kulturou, pak slezská kultura. Na ně navazovala halštatská kultura starší doby železné, na našem území nazvaná kulturou platěnickou podle pohřebiště u Platěnic.
Zakládání královských měst ve 13. století spolu s ?velkou kolonizací?, kdy vznikaly nové vsi na půdě dosud neosídlené nebo řídce osídlené, změnilo zásadně hospodářské a politické poměry v českém království. Změnil se i vzhled krajiny. Během 100 let bylo založeno v Čechách na 100 a na Moravě 16 královských měst. V městech se soustřeďovala řemesla a obchod a města se stala středisky hospodářského rozvoje.
Pokusem o řešení problému robot byla tak zvaná Raabova reforma. Vedly k tomu nejem opakující se selské bouře, ale i poznání, že hospodářství založené na robotní práci je málo efektivní. Dvorní rada František Raab, pozdější ředitel komorních a bývalých jezuitských statků, navrhl rozdělit poddaným půdu, kterou vrchnosti přímo obhospodařovaly. Protože poddaní neměli prostředky na zaplacení této půdy, navrhoval dát půdu do dědičného nájmu s tím, že poddaní budou vrchnosti platit nájem za roboty a naturální dávky musí poddaní zaplatit náhradu v penězích.
V posledních letech roste zájem o genealogické bádání a lidé se často zajímají nejen, kdo byli jejich předkové, ale také, jak žili a v jakých podmínkách žili. Východní Čechy mají pro genealogické bádání dobré podmínky, neboť ve Státním oblastním archivu v Zámrsku jsou uloženy vrchnostenské archivy sahající někdy až do 16. století, jako například archiv pardubického panství, které se v rozsahu, v jakém je před 400 lety založil Vilém z Pernštejna, udrželo až do minulého století.
Zatímco o kostelích křesťanských církví, zvláště církve římskokatolické, je značné množství historických zpráv a zápisů, u židovských synagog a modliteben zůstává množství „bílých míst“. Dnes, jako důsledek genocidy – masového vyvražrďování Židů – hebrejsky Soa, jsou tyto objekty z minulosti postupně zapomenuty a využity k jiným účelům či zbořeny.
Víno se v Čechách pěstovalo již v lO.století a možná I dříve. Pěstovalo se i tam, kde bychom je dnes nehledali, jako v jižních Čechách (například u Českého Krumlova je ves Vinná) nebo na Českomoravské vysočině – dokonce v nadmořské výšce 500 i 600 m. Dodnes je tam připomíná řada místních názvů. Nutno si ovšem uvědomit, že do 16.století bylo v Čechách tepleji než v pozdějších stoletích.-Víno se dostávalo do Čech především z Velké Moravy, jejíž součástí byla po určitou dobu s ní sousedící Panonie, kde došlo k velkému rozkvětu vinařství již ve 3.století n.l. za císaře Marca Aurelia Proba. Vliv na pěstování vína měla nepochybně postupující christianizace a s ní rostoucí potřeba mešního vína – ale také zvyšující se požadavky měnícího se životního stylu, zejména nově se formující a bohatnoucí šlechty.
