ing. Pavel Levý

Každý totalitní režim se cítí ohrožen myšlením. A poněvadž samostatné myšlení měli vždy učitelé i studenti vysoké školy v popisu práce, komunistický režim jim věnoval zvýšenou pozornost, zvláště tzv. pozornost kontrarozvědnou. Co to znamenalo? Že si na vysoké škole pěstoval nebývalou koncentraci fízlů, špiclů, práskačů, bomzáků a jiných škůdců. Některým z těch, kteří by mohli režim kontrarevolučně ohrozit, zařídil, aby je Alma Mater ke svému prsu nepřivinula. Na jeden takový případ z doby, kdy VŠCHT vznikala, si dobře pamatuji.

V roce 1956 byla celá veřejnost frustrována odhalením komunistických zločinů, kterým se tenkrát říkalo „porušování socialistické zákonnosti“. Vzrůstalo sebevědomí a předvědčení, že je nutno zabránit, aby se něco takového opakovalo. V SSSR, v Polsku a Maďarsku byli propuštěni političtí vězni, došlo k prvním rehabilitacím, ke slovu se přihlásili dříve věznění spisovatelé i politici (Solženicyn, Gomulka aj.).

Někdy na začátku padesátých let se stranovláda rozhodla udělat lidem Vánoce. Aby si občané mohli dopřát pravou zrnkovou kávu, kakao a jiné kapitalistické vymoženosti, ovšem v míře jen více než skromné, zorganizovali bolševici akci „vánoční balíčky“. Každý pracující měl nárok si jeden takový balíček koupit, pokud ovšem nebyl soukromý zemědělec, živnostník nebo jiný nežádoucí živel. V Pardubicích tyto balíčky připravovali studenti středních škol. Někteří z nich, skauti, sokolové, křesťané začali do balíčků vkládat vlastnoručně sepsané letáčky. V nich lidem říkali, že tam, kde komunisti nevládnou, si lidé všechno to, co v balíčku je, mohou koupit všichni a kdykoliv. Zatčení následovalo okamžitě. Patnáctileté a šestnáctileté děti estébáci tloukli až do bezvědomí.