Ing. Vladislav Maděra

Hned v úvodu je třeba určit, jak je termín ?náš kraj? v tomto článku chápán. Nejde tu o volnou, přesněji neohraničenou krajinu, nýbrž o zřetelně vymezenou administrativní jednotku, jak ji stanovuje zákon o vytyčení územně správních celků. Jde tedy o Pardubický kraj v celé jeho šíři, tj. od Chvaletic po Jeseníky. A nebyli bychom v Čechách, abychom se i v tomto našem kraji nemohli pochlubit dlouhou řadou znamenitých muzikantů ? skladatelů, kteří se tu narodili a svými díly přispěli k výborné úrovni české hudební kultury. Připomeňme si ve stručnosti některá taková jména.

Vznik profesionálního Východočeského divadla je spjat se založením Divadla sdružených měst východočeských v r. 1905. Zakládajícími členy byla města Hradec Králové, Chrudim, Litomyšl a Dvůr Králové. Po výstavbě vlastních divadelních budov se r. 1910 připojily Pardubice a Mladá Boleslav a o čtyři roky později Náchod. Složení těchto měst se měnilo a v r. 1926 do názvu zmíněného sdružení přibyl i doplněk a českého severu.

Od pohnutých dnů heydrichiády uplynulo už téměř šedesát let, ale zájem historiků o toto období je stále živý. Protože přímých pamětníků této události kvapem ubývá, rozhodl jsem se ve svých osmdesáti letech ještě zavzpomínat na přední kontroverzní (jak se dnes s oblibou říká) osobnost pardubického odboje – Hanu Krupkovou.

Zdá se, že kompletní oprava zámku (včetně úklidu) je už opravdu na dohled. Tohoto touženého cíle by asi bylo vhodné využít i propagačně. Kromě jiných akcí by bylo možno, ovšem s dostatečným časovým předstihem, zainteresovat Českou televizi, program č. 1, aby v pardubickém zámku natočila jeden z dalších dílů populárního zábavně historického seriálu ?O poklad Anežky České?. Zámek i město by se tím zviditelnily a získaly tak na návštěvnické atraktivnosti. (Stalo se tak 25. 4. t.r. – pozn. red.)

Po zrušení krajského zřízení byly všechny státní orchestry v těchto regionech působící většinou převedeny pod správu měst, takže Ministerstvo kultury České republiky eviduje dnes celkem jedenáct takovýchto městských profesionálních orchestrů. Podivnou výjimkou je Jihočeská komorní filharmonie, jejímž zřizovatelem byl českobudějovický okres. Protože okresy zrušeny nebyly a jako státní instituce fungují dál, zůstává zatím budějovická filharmonie orchestrem státním.

Zas jedna bitva vítězně dobojována. Konec nedůstojné závislosti na Hradci!? Tak a podobně mohou Pardubáci a jejich sympatizanti dávat najevo své uspokojení nad tím, že při ustavování vyšších územně správních celků nebyly Pardubice přehlédnuty a bylo jim znovu navráceno postavení krajského města.

O horní části pražských Olšanských hřbitovů se většinou hovoří a píše v souvislosti s kladením věnců u hrobů sovětských vojáků, kteří v posledních dnech II. světové války /a někteří i po rúV položili své životy při pražské operaci. Místo pro toto oficiální vojenské pohřebiště nebylo vybráno náhodně.

Nedá se říci, že by Pardubice byly bohaté na významné rodáky. Ale jestliže se takové osobnosti najdou, dalo by se očekávat, že na ně rodné město nebude zapomínat a naopak se k nim bude aktivně hlásit. Pokud jde o uměleckou oblast, bývá toto živé sepětí rodiště a rodáka často vyjadřováno kulturními akcemi, jako jsou v našem sousedství např. Jiráskův Hronov, Šrámková Sobotka, Poláčkův Rychnov a pod.