Jaroslav Půlpán

Jsem pravidelným účastníkem Velké již od roku 1937, kdy jsem ji viděl poprvé za doprovodu svého otce. Byl jsem devítiletý a pamatuji si z ní hlavně bělouše Herolda, protože byl bělouš a že jeho jezdec z něho brzy po startu spadl. Spadl z něho ještě při dojezdu do cíle. Ten rok vyhrála nad všemi chlapy jediná ženská. Byla to Lata Brandisová na plavé Normě. Podle vyprávění otce jsem se moc divil, že „ženská“ závodí na koni, když v nemošickém hřebčinci žádný ženský u koní nejsou. Otec byl v hřebčinci správcem připouštěcích stanic. Byl pyšný na to, že jeden z nemošických hřebců Ardo stojí na Václavském náměstí se svatým Václavem. Abych byl přesný, Václav sedí. Pan Myslbek si půjčil Arda, když byl hřebčinec ještě vojenský.