Vzpomínky, poznámky
V pěkném sborníku Pardubicko uveřejnil Zdeněk Bičík stať Smolné knihy pardubické, důkladnou a zajímavou práci. Když jsem ji četl, rozpomněl jsem se na dvě podrobnosti, které mně v ní scházely:
V pěkném sborníku Pardubicko uveřejnil Zdeněk Bičík stať Smolné knihy pardubické, důkladnou a zajímavou práci. Když jsem ji četl, rozpomněl jsem se na dvě podrobnosti, které mně v ní scházely:
Paní a pánové, pardubičtí občané, milí rodáci, je tomu asi měsíc, kdy mne pořadatel tohoto sjezdu, p. Rybička, požádal, abych jako pardubský rodák při sjezdu něco pověděl.
Dům v Pardubicích, Smilova ulice, čp. 335/46 je druhým od Svatojanské ulice směrem k hlavní třídně a nádraží. Je dnes (1959) po více než šedesáti letech stejný.1) Jen vrata jsou jiná a schází tu dva schůdky. Byly šedomodré, ze žuly, a jak pálívaly, když jsme na nich v poledne sedávali a čekali, až se ozve píšťala petrolky, která pro nás byla znamením, že je čas jít do školy. Pozdější vlastník potřeboval vjezd pro automobil, a proto schůdky odstranil. Vedlejší řadový dům byl stejný jako náš, dnes narostl o poschodí a je daleko honosnější. Na druhé straně v rohovém domku sídlel krejčí Bačina, předák národních dělníků. Na protějším rohu postavili v těch letech středisko této strany, „Národní dům“. Napříč v protějším domku malý krámek, hokynářství „U babičky“, kam jsme chodívali kupovat turecký med. Zprvu jsem si myslil, že je to má babička.