ANO, v ten večer se rozjasnilo. V Denisovi stál před námi hotový umělec, etapa hledání bylo skončena, zbývá poslední: poznání. A ptáte-li se, v jaký definitivní útvar vykrystalizovala se Mitlöhnerova […]
JULIUS MITLÖHNER A PARDUBICKÉ DIVADELNICTVÍ – III. Číst dále
Za dveřmi pardubického nádraží bouřily ještě poslední vlny, které zvedl osmadvacátý říjen, když jsem si na peroně podal ruku s Mitlöhnerem. Zválená feldgrau prozrazovala, že jel dlouho v těch přeplněných
Moji drazí přátelé a sousedé maličko přespolní,
když jsem tu byl mezi Vámi naposled, bylo mi na jedné straně hej, na druhé mnohem hůř. Ale když to tak zvážím, je mi rozhodně dneska lépe. V čem je ten rozdíl? Loňský rok, a především jeho počátek, byl pro mne doslova požehnaný.
Milí přátelé a sousedé,
velmi by se mi líbilo, kdybychom oboustranně položili důraz na ono druhé oslovení a zbavili tuto naši besedu každé strojenosti a literární nadnesenosti a proměnili ji v docela volné sousedské klábosení.
Přednáška JUDr. Karla Krpaty v pardubické knihovně Číst dále
Vážení a milí přátelé,
opravdu je mi líto, že ocitnuv se v tak mimořádně milém prostředí, o kterém jsem v Pardubicích tolik hezkého slyšel, musím začít státoprávním ohrazením. Já jsem si skutečně téma dnešní besedy nezvolil, naopak: když mi bylo navrhováno, tedy jsem jej odmítl. Odmítl ze dvou důvodů:
