JUDr. Otakar Koutský

Musím se zmínit o události, která dnes ve vzpomínkách Pardubic zaniká, ale která měla svůj význam. Byla to Výstava tělesné výchovy a sportu v roce 1931. A zasluhovala by ta výstava nějakou publikaci, neboť byla zvláštní a od té doby neopakovaná. Jak idea výstavy vznikla, nevím. Ale jistě zde působily reminiscence na úspěch hospodářské výstavy v roce 1903, úspěch brněnské Výstavy soudobé kultury v roce 1929, pýcha z hospodářského boomu republiky do r.1929, který byl tak zmražen krizí r.1929 a kdy se asi pojetí a úkol stavby výstavy měnily na „protikrizovou hladovou zeď“ i snaživých pardubických živnostníčků a továrníčků něco vydělat. Překvapující u koncepce výstavy jest ovšem velkorysost v pojetí, která myslím s minimálními prostředky vyřešila spoustu problémů Pardubic a umožnila jim přeskočit ohrádku malého města do ohrady měst rostoucích hospodářsky i kulturně. Výstava umožnila urbanisticky vyřešit náměstí před Zelenou branou s hotelem Grand a dříve technickým muzeem, pak mlynářskou školou, hráz v lučinách pod Zámkem i parkovou úpravu samotných lučin v inundaci.

V roce 1929 jsem začal chodit na Turistickou plovárnu. Existuje dodnes. Byla to jen bouda na pilotech na břehu Labe na cestě na Kunětickou horu. Byly tam pro mne netušené možnosti. Jezdění na loďkách, skákání do tůně z prkna, byl tam i skok do dálky, do výšky, možnost házet koulí i na louce diskem a zejména odbíjená. A ta se tam začala pěstovat vášnivě. V jednu hodinu ze školy a ve dvě na plovárně a debly, cvičení, až do pozdního podzimu od března.

(z Pamětí 3.část)Bude teď asi správné trochu popsat tehdejší Pardubice. Již jsem několikrát naznačil, že to bylo město v přerodu a že byl nastartován přerod, který ještě dnes neskončil. Pardubice

(II.část vzpomínek)Můj otec udělal v roce 1895 advokátní zkoušky a prakticíroval u Dr. Weinfurtra a Dr. Gintla. Asi dík stykům s chrudimskými Bóhmovými si v roce 1896 otevřel advokátní kancelář

/Úryvek z Pamětí/Otec byl sociálním demokratem spíš konzervativnějšího typu. Znal se s poslancem Modráčkem, úzce byl znám s pardubickými Páčí ovským a Váchou a k sociálním otázkám měl přístup, který