Karel Vinař Epstein

TÓRY, snad nejvzácnější, svaté liturgické předměty židovské víry… Obsahují slova z 5 knih Mojžíšových, z nichž je čteno při židovských bohoslužbách. Předčítáním z nich vstupovaly stovky židovských chlapců a dívek po dosažení stanoveného věku slavnostně do pardubické židovské obce.

Před třemi lety, v souvislosti s úpravami pardubického židovského hřbitova, bylo zvažováno i využití prakticky nepoužívané obřadní síně. Po provedené rekonstrukci osvětlení a prvých pokusech zde instalovat několik panelů s židovskou tématikou padlo rozhodnutí. Pokusit se i v amatérských podmínkách v prostorách postupně instalovat stálou expozici s názvem „Z historie, života a utrpení Židů na Pardubicku“.

V roce 1942 po bezpočtu různých zákazů jsou postupně rušeny židovské náboženské obce. S nimi i početná pardubická, v jejímž čele stál v posledních letech JUDr Berthold Thein, rabínem pak byl PhDr.Emil Friedmann (nar.1886). Nastává poslední dějství české židovské tragedie, plnění strašlivého vyvraždbvacího nacistického plánu na likvidaci židů. I když do konce března 1942 se podařilo emigrovat přibližně 25.000 židům, z Pardubicka (právě pro jejich český charakter) to bylo jen několik málo jednotlivců a rodin.

Od hlavního vchodu na židovský hřbitov vede až na jeho konec další poměrné široká cesta. A náhrobkům poblíž jejího začátku se budeme tentokrát věnovat. Jsou dokladem jak významu tak zvaných českých židů ve městě, které bylo jedním z největších středisek této skupiny mimo Prahu a Brno. Dokládají však i postupný nástup židů do řad inteligence. Tak na konci třicátých let bylo v Pardubicích ze 13 právníků-advokátů pět židů mimo dalších neprovozujících veřejnou praxi. Menší skupinu pak tvořili lékaři a inženýři.

Po pravé straně dnes uzavřeného hlavního průchodu na hřbitov jak u zdi, tak i na druhé straně cesty se nachází část historie židovského podílu na rozvoji pardubického průmyslu a obchodu. Do výše čnící jehlanovité náhrobky z černého mramoru či leštěné žuly byly obvyklou součástí všech židovských hřbitovů s větším počtem členů obce a odpovídajícím vlivem a postavením v místě. Patřili k nim i představitelé náboženské obce. Na pardubickém židovském hřbitově je to především rodina Oesterreicherova. Rodina velkoobchodníků s potravinami a zvláště minerálními vodami vlastnila rohový dům na Pernštýnském náměstí, dnešní sídlo Okresní knihovny. Markus Oesterreicher stál v čele náboženské obce od jejího založení v roce 1859 až do roku 1901, více než čtyřicet let. Jiný z náhrobků patří rodině Winternitzových. Z nich Jakub Winternitz byl v čele obce dalších 25 let.

Část 1.Po poměrně podrobném popisu náhrobků v seriálu „Pardubický Slavín“ ve „Zprávách klubu přátel Pardubicka“ chci čtenářům přiblížit prostor židovského hřbitova. Tentokrát se nebudu zabývat jednotlivými náhrobky a historií pohřbených,