Mgr. Karla Jará

(Prvních deset dní okupace na Pardubicku) Z provolání rady KNV v Hradci Králové ze dne 21. 8. 1968 (otištěno v Pochodni 22. 8., s. 6): „Obracíme se na všechny pracovníky, kteří zajišťují služby a chod podniků, aby plnili své normální povinnosti a zamezili tak vzniku obtíží a hospodářských ztrát. Rada Východočeského KNV považuje obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy za hrubé porušení svrchovanosti Československé socialistické republiky a plně se staví za její ústavní činitele – prezidenta republiky soudruha Ludvíka Svobodu, Národní shromáždění, vládu a Dubčekovo vedení KSČ. “ Zprávy z 19. a 20. 8. ještě nic nenaznačovaly o blížící se tragédii, vždyť i 21. srpna byla řada obyvatel Československa doslova šokována.

V prvních desetiletích dvacátého století Počátkem 20.století byl předsedou Hálku Jan Židek (někdy psán Žídek), místopředsedou MUDr. Leopold Liebich. 4.3.1900 na vyzvání městské rady „účastnil se Hálek ceremonií instalačních pana Ludvíka Hory, nového správce farnosti Dašické.“ (oběžník – spolek Hálek 1900-1902). Slavnost se konala v neděli v dašickém farním kostele. V květnu přednášel MUDr. L.Liebich členům spolku o důležitosti péče o chrup.

I.část Ve druhé polovině 19.století se v nebývalé míře rozvíjela spolková činnost. Publikace 550 let města Dašic uvádí následující spolky: divadelních ochotníků, Hálek, muzikální spolek Mužská hudba, tělovýchovnou jednotu Sokol, Řemeslnickou besedu, Místní odbor ústřední matice školské a Okrašlovací spolek. Pamětní kniha Čtenářského zábavního spolku Hálek v Dašicích píše pouze o hasičích.

K heslu ŠIBŘINKY uvádí Ottův slovník naučný (24.díl, s.597, 1906) následující poučení: ?Šibřinky v staré mluvě české (z napodobení vrabčího hlasu) tolik jako frašky, žerty, šašky neb kudrlinky. Jindř. Fügnerem použito k pojmenování veselých maškarních zábav sokolských, jež r. 1865 poprvé v Sokolovně pražské byly uspořádány a od té doby všeobecně se pořádají.

Pardubickou plesovou sezonu roku 1881 zahájil v sále Odeon na Veselce v sobotu 8.ledna ples Spolku pro podporování chudých studujících. Mladí pardubští muži prý příliš rádi netančili, často sice na ples přišli, ale potom postávali pouze jako diváci bez zájmu o jakékoli pohybové kreace. 8.1. tomu bylo ale jinak: „Jaré studentsvo naše, jemuž největší patří zásluha, že se ples tak skvěle vydařil, přičinilo se skutečně o to, aby se dámy naše dobře bavily a na nedostatek tanečníků sobě stěžovati nemohly.“

Pardubice měly ve výstavnictví (alespoň tom česko-moravském) dobrý zvuk. Nemusíme připomínat jenom tu největší – Výstavu tělesné výchovy a sportu v roce 1931 nebo Východočeskou výstavu z roku 1903 ukazující dovednost místních výrobců, chovatelů a pěstitelů.

Krajská knihovna v Pardubicích se může pochlubit řadou oddělení, čtenáři samozřejmě nejvíce navštěvují obě půjčovny – naučné i odborné literatury, čítárnu, hudební oddělení; řadu zajímavých informací nacházejí v RPI – informačním oddělení knihovny a také obou studovnách – všeobecné i regionální. A právě regionální studovna Krajské knihovny v Pardubicích oslavila letos v létě pět let „samostatné existence“.

Pokud jste ve dnech 23. 7. ? 6. 10. 2007 navštívili Krajskou knihovnu v Pardubicích na Pernštýnském náměstí, určitě vás zaujala výstava věnovaná významnému výročí – 110 letům knihovny v Pardubicích. Rozměrné panely přinesly celou řadu zajímavých fotografií, nechyběl ani starý výpůjční řád, či čtenářský průkaz. Dnes si již nedovedeme knihovnu představit jinde než na Pernštýnském náměstí, ale starší čtenáři si jistě vzpomenou na dobu, kdy jejich kroky směřovaly za divadlo.

Dne 8. 10. 1933 bylo v Cholticích otevřeno Muzeum básníka Bohdana Jelínka. Spisovatele, jehož jméno bychom dnes marně hledali v učebnících pro základní , ba i střední školy . Básníka , kterého však Arne Novák , jeden z našich největších literárních kritiků , nazývá ve svých Přehledných dějinách literatury české trpce želeným Máchou družiny Lumírovců a který byl vřele přijat starší generací reprezentovanou Hálkem i Nerudou .

Bohuš/bohun – původně domácká podoba ke jménům začínajícím Boh-/, Bohuslav Božek, někdy i Bohuše nebo Bohut, latinsky Bohussius… Nositel tohoto jména uctívá a oslavuje Boha. Tak i Bohuš z Hostýně následoval staršího bratra na církevní dráhu.