Ludmila Ladýřová

25. května 2004 bude tomu již 5 let, co zemřel primář MUDr. Antonín Vykydal, první přednosta samostatného infekčního oddělení v pardubické nemocnici. Narodil se 21. dubna 1914 v Kroměříži, kde vystudoval gymnázium. Patřil ke generaci vysokoškoláků, která musela za německé okupace v listopadu 1939 opustit vysoké školy. V té době měl již těsně před promocí na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Také on byl uvězněn na dva a půl roku v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po válce 30. října 1945 dokončil studia a byl promován.

V posledních červnových dnech se po Pardubicích rychle rozšířila smutná zpráva, že 29.6.2003, na Petra a Pavla, zemřel náhle ve věku 89 let jeden z nejznámějších a u studentů nejoblíbenějších pedagogů ve městě, prof.Jaroslav Faktor.

Pod tímto titulem přinesly PN nedávno mou vzpomínku na významného holického rodáka Josefa Jedličku, který by se letos dožil 100 let. Vracím se k tomu tématu rozhovorem s jeho synem, amatérským pardubickým historikem Pavlem Jedličkou, autorem historického plánku třídy Míru s přehledem obyvatel jednotlivých domů.

Čtenáři našich Zpráv už vědí, že s ohledem na dlouhé výrobní lhůty není náš klubový časopis schopen včas reagovat na některé aktuální události. A tak k těm, které za to opravdu stojí, se občas vracíme alespoň dodatečně. K takovým událostem patřilo i slavnostní otevření stálé expozice sbírky starých pohlednic Východočeského muzea v Pardubicích o druhém prosincovém víkendu loňského roku.

Mezi profesory, na které bývalí studenti gymnázia v Pardubicích ve Štefánikově ulici dodnes vzpomínají především proto, že je něco naučili, patří i PhDr. Ebba Jahnová, která by se loni 22. září dožila sta let. Pocházela z rozvětveného rodu, jehož kořeny jsou doloženy už počátkem 17. stol. a podle Jaromíra Jana Jahna nelze vyloučit, že členové Jahnova rodu byli potomky staré šlechtické rodiny a r. 1552 zasedali na sněmu mezi příslušníky rytířského a vladyckého stavu.

Třicátého prvního srpna 1998 zemřela ve věku 86 let malířka Věra Vovsová a nám všem, kteří jsme ji měli rádi, je velmi smutno. Zbyly jen vzpomínky. Při svých cestách na Vysočinu jsem ji několikrát navštívila v jejím nasavrckém ateliéru či na některé z výstav Nasavrcké palety, kterou mnoho let organizovala.