Mgr. Václav Žemla

Před válkou
Na konci třicátých let již firma VADAS dosahovala obrovských úspěchů. Podařilo se splatit dluhy a všechno nasvědčovalo tomu, že období prosperity bude pokračovat. I Toničce se při její šetrnosti splnil její dávný sen – zájezd do Svaté země. Vadasovi přes všechny úspěchy zůstali skromnými lidmi, ale pokud šlo o prospěšné účely, přispívali, kde jen mohli, peněžitými dary, pomáhali chudým rodinám a opuštěným dětem i vlastním zaměstnancům. Tonička byla kmotrou mnoha dětí a nejmladší syn Jirka na Štědrý den rozvážel balíky šatů, prádla i potravin. Snažila se svou křesťanskou víru projevovat i skutky.

Tonička věděla, že se Jarka nikdy nazastaví ve svých plánech a jejich život nikdy nebude klidný, spíše plný vzruchů, ale smířila se s touto vyhlídkou a podporovala všechno jeho úsilí a snahy.

V květnu 1948 podal novou přihlášku do KSČ v naději, že snad bude mít konečně trochu klidu pro svou vlastní práci a k normálnímu životu. Přihláška byla kladně vyřízena, ale bylo mu vydáno jen prozatímní osvědčení o členství. Komunisté mu nikdy plně nedůvěřovali. Novou legitimaci neobdržel. Teprve na podzim r. 1948 byl přijat do KSČ jako kandidát s jednoroční čekatelskou dobou. To již bylo zřejmě v čase, kdy byl již Lubor ve spojení s třetím odbojem, který se v Pardubicích začal organizovat bezprostředně po „únoru“. O Šimkově spolupráci s odbojem se dá hovořit prakticky od září 1948, kdy se setkal s Ing. Žemlou v parku před gymnáziem, jak bylo již výše uvedeno. Tehdy zde bylo ujednáno další setkání o následující neděli, které se pro déšť uskutečnilo až za čtrnáct dní.

Někdy kolem 25. května 1945 se Lubor Šimek po skončení své partyzánské činnosti vrátil domů do Pardubic. S překvapením zjistil, a stejně tak kamarádi z jeho roty, že se již v Pardubicích ustavil Svaz národní revoluce, jehož předsedou se stal Josef Mísař, partyzánským jménem zvaný ?Job?, a jeho dalšími funkcionáři byli Ladislav Vosyka a mjr. Frant. Aubrecht. V předsednictvu byli také Frant. Klapka a tehdejší předseda ONV Josef Krátký. (S výjimkou Krátkého byli všichni jmenovaní později odsouzeni Státním soudem k vysokým trestům).

O Luboru Šimkovi bylo již dosti napsáno, především ve spojitosti s jeho sportovní činností plochodrážního jezdce. Je to dnes osobnost přímo legendární. Jeho život byl plný dobrodružství.

Nemohu vypravovat o jeho pozdějších osudech, poté, co v roce 1949 uprchl do Austrálie, ale myslím, že nebyla dostatečně podchycena jeho minulost ještě v době jeho pobytu v Pardubicích, kde kromě jeho sportovní činnosti jde v podstatě o dvě významné etapy v jeho životě: o jeho činnost ve druhém a třetím odboji.