Tyto zajímavosti, které zpracovávám jako koníčka od roku 1994, jsem prozatím ukončil u svazku čís. 100 – Jan Kašpar.
Pro celou fotodokumentaci jsem spotřeboval 68 filmů černobílých a 80 filmů barevných, což znamená přes 5000 snímků, doplněných odpovídajícím textem. Tato dokumentace zachycuje každodenní život našeho města, včetně dalších 18 obcí.
Na základě informace pana Ing. I. Herynka, že na faře církve Českobratrské evangelické v Pardubicích je nějaká deska a na popud pana PhDr. J. Kotyka, Ph.D., jsem se rozhodl tuto uvedenou desku identifikovat.
Deska se nalézá v domě č.p. 6 8/44 ve Sladkovského ulici. Je to dům, kde také bydlí současný farář této církve. V jedné místnosti v přízemí je opřená na zeď a mírně zasunuta. Měl jsem také potíž tuto desku vyfotografovat. Je zhotovena z černého mramoru. Je poměrně značných rozměrů, a sice 95x65x cm.
Díky starým kronikám můžeme nahlédnout do naší minulosti. Tyto pečlivě vedené zápisy nám odhalují a přibližují těžký život našich předků. Války, požáry a přírodní katastrofy pro ně byly těžkým břemenem, které přinášelo velké utrpení. Skloňte se před jejich pokorou, s jakou překonávajli tyto své potíže. Obdivuhodná byla jejich pospolitost v těchto krizových situacích. Myslím si, že bychom měli být hrdi na své předky a mnohé jejich vlastnosti by nám mohly být vzorem i v dnešní uspěchané době.
K napsání tohoto článku mě inspirovalo loňské 90. výročí od chvíle, kdy byla nemocnice na jaře 1915 slavnostně odevzdána svému účelu.
– V radničním zpravodaji v roce 2003 jsem psal podrobně o historii starých kasáren postavených na zrušených hradbách, které sloužily svému účelu od roku 1776 do roku 1895. Ve Zpravodaji jsem uváděl rovněž historii „nových“ kasáren v Palackého ulici.
V pravdě velkou událostí minu1ého týdne byl šťastný, zdařilý veřejný vzlet pana inž. Kašpara, který přilákal do Pardubic nesčetné množství spor- tumilovného obecenstva. Celé davy lidu putovaly k vojenskému cvičišti, aby shlédly výkony mladého neohroženého aviatika, jehož jméno dnes letí už světem. Zejména byl obrovský nával po páté hodině, kde se řada kočárů, automobilů na silnici ani netrhla.
Letos tomu bylo 60 let od doby, kdy byly ke konci druhé světové války v roce 1944 provedeny tři nálety bombardérů na naše město. Nálety způsobily oběti na lidských životech a velké materiální ztráty. Na přiložené tabulce jsou uvedeny údaje, týkající se těchto náletů. Obsahem tohoto článku není podrobný popis průběhu náletů, ale jejich následků.
Roku 1906 rakouské ministerstvo obchodu, do jehož kompetence tehdy patřila Správa poštovní služby, vydává výnos o zřizování poštovní autobusové dopravy. Na základě tohoto výnosu byla v civilním sektoru zřízena první autobusová poštovní linka v českých zemích, a to z Pardubic do Bohdanče a současně z Pardubic do Holic a zpět. Na zřízení této přepravy, která obstarávala i přepravu osob, musely zúčastněné obce přispět eráru sjednanou částku. Slavnostní provoz byl zahájen 13. 5. 1908. V 8 hodin ráno stály před nádražní poštou (býv. Staré nádraží) v Pardubicích 4 autobusy ověnčené chvojím a praporky a čekaly na nástup oficiálních hostí. Za velkých ovací přihlížejícího obecenstva vydaly se dva autobusy přes Dašice do Holic. Druhé dva autobusy přes Sezemice do Holic. Po návratu z Holic vyjely znovu o 11. hod. přes Trnovou, Ohrazenice a Doubravice do Bohdanče.
Ve zprávách KPP č. 9 – 10/1988 vlastivědná abeceda Dr. Theina bylo uvedeno heslo Karel Bezdíček, praporečník, od prof. dr. Jiřího Frajdla, CSc. Protože tento dobrovolník byl znám jako praporečník 1. roty praporu C, dovolím si uvedené heslo doplnit údaji týkajícími se konkrétně tohoto praporu.
Letos uplynulo 45 roků od doby, kdy 1. května 1958 vyjel z nového nádraží slavnostně vyzdobený rychlík do Bratislavy a tím byla také předána k svému účelu nová nádražní budova. Je to již postupně třetí nádražní objekt od roku 1845. Každý má svůj vlastní osud. Připomeňme si v této souvislosti jejich historii.
