Náš rozhovor – Dnes se ptáme Evy Pazourkové
Dnes se ptáme paní Evy Pazourkové, která se zabývá a trochui překládá mezinárodním jazykem – esperanto.A protože se s Evou známe víc než padesát let, budeme si spolu tykat. 1/ […]
Dnes se ptáme paní Evy Pazourkové, která se zabývá a trochui překládá mezinárodním jazykem – esperanto.A protože se s Evou známe víc než padesát let, budeme si spolu tykat. 1/ […]
Dne 25. 9. 2025 zemřel v 88 letech pan
Bohumil Kalousek, amatérský historik a muzikant,
povoláním elektrotechnik.
V předminulém čísle našeho časopisu, v souvislosti vzpomínky na doktora
Zikmundu, jsem se zmínila o vzniku Historického kroužku a vzpomněla také na jeho zakladatele, pana Milana Hübla.
Letos v říjnu uplyne sto let od narození excelentního
znalce pardubického historického místopisu
a regionálních dějin od středověku až po 20. století.
Jedná se o PhDr. Vlastimila Zikmundu, kterého si
my starší pamatujeme jako vynikajícího rétora
a skvělého průvodce po památkách Pardubic.
Mgr. Věra Suchánková, provdaná Hamplová, narozená v Pardubicích 29. října
1932 byla československou krasobruslařkou a poté trenérkou.
Podle Wikipedie je starožitnictví z hlediska folkloristiky alternativní směr romantismu(romantismus je mladší). Tato úvodní, trochu složitá věta pokračuje poučením,jak vlastně vznikali starožitníci. Bylo to tak, že starožitníci se zabývali folkórema
CHMELAŘOVI – ČTYŘI GENERACEPARDUBICKÝCH STAROŽITNÍKŮ Číst dále
Jednoho dne přišel do Azylového domu (dále jen AD), prý ze zrušené ubytovny, jeden muž (říkejme mu Adam). Ačkoliv se projevil jako šikovný a pracovitý člověk, neměl zřejmě vůbec chuť nastoupit kdekoliv do práce. Z neznámých důvodů mu Úřad práce v jeho rodišti dlouhodobě poskytoval podporu v nezaměstnanosti. Na svou žádost byl v AD ubytován ve dvoulůžkovém pokoji, jehož zařízení začal okamžitě vylepšovat a se svým spolubydlícím (Davidem) se brzy skamarádil.
„Prakticky celé dětství a mládí jsem hospodařil se svou mladší sestrou. Pamatuji se na ty doby, kdy jsem si jako učeň občas něco vydělal, ale většinou jsem z toho neměl nic já ani moje sestra. Otec o nás nejevil moc zájem a matka mne pod záminkou doplnění domácnosti nebo vylepšení našeho šatníku psychicky vydírala a následně peníze propila. Zemřela poměrně mladá právě na následky svého alkoholismu.
JAK JSEM SE STAL BEZDOMOVCEM – Azylový dům v Pardubicích s odstupem času Číst dále
Tak zněl název přednášky, pořádané Zdeňkem Bičíkem, archivářem, dne 20. března roku 1975 v sálku tehdejší kavárny Corso, která se nacházela v místech dnešní České spořitelny na Třídě Míru. Jen díky tomu, že se tenkrát této přednášky zúčastnil pan Bohumil Kalousek, mohu dnes alespoň částečně přepsat její znění. Pan Kalousek přednášku nahrál na magnetofon a později podle záznamu pořídil písemný dokument: „…Nemecko vyrábělo v roce 1944 v lednu 160 tis. tun pohonných hmot, v červnu 50 tis. tun, v srpnu 20 tis. tun, a koncem války 5 tis tun.
Situace v Azylovém domě se v souvislosti s přibývajícími zkušenostmi postupně vylepšovala. V domě bylo osm pokojů, 4 čtyřlůžkové a 2 dvoulůžkové. To byla kapacita pro 28 ubytovaných. Původní zařízení pokojů sestávalo z vyřazených nemocničních lůžek a věšáku na zdi, takže si všichni „viděli do talíře“, a to nebylo dobré. Prostoru bylo málo, a tak bylo nutno tuto situaci nějak řešit. Naskytla se pomoc od Magistrátu, který na tuto problematiku přispěl. Bylo možno do pokojů instalovat dle projektu nové postele-palandy s vyššími bočnicemi, takže vzniklo jakési soukromí ubytovaných. Zároveň byly vestavěny skříně s nástavci – podle počtu postelí dvě nebo čtyři, takže každý měl tu svou, do které si mohl dát všechny svoje věci. Někdy bylo těch věcí až moc.
PARDUBICKÝ AZYLOVÝ DŮM S ODSTUPEM ČASU – pokračování Číst dále