Miroslav Hanuš

Josef Šmaha, dramatický umělec a režisér (narozen 2. 8. 1848, Karlín?, zemřel 11. 5. 1915, Pohled, okr. Havlíčkův Brod, pohřben v Táboře), svými kořeny tkvěl v pardubickém regionu. Jeho otec, povoláním truhlář, pocházel ze Zminného u Pardubic, a v Pardubicích se také usadil, když se stal truhlářem na dráze. Josef Šmaha studoval nižší reálku v Pardubicích. Během studií se velmi aktivně podílel na různých studentských kulturních akcích nejen školy, ale i v rámci spolkových akcí, a to nejen jako recitátor, ale i jako hlavní organizátor.

* 11.srpna 1887 – 22.září 1972 /120 let a 35 let/ Obec Lipoltice se nachází jižně od Přelouče na potoku Lipoltickém, pod lesnatými stráněmi posledních výběžků Železných hor.

V roce 1881 přišel studovat do Pardubic jeden z pěti dětí Antonína Suchardy – Stanislav, který byl nejstarším ze sourozenců, a to Anny, Bohuslava, Vojtěcha a Miroslava.

10. září roku 1913 uplynulo 50 let ode dne , kdy do Petrohradu , do Mariinského divadla , nastoupil Eduard Francevič Nápravník . V mnoha ruských městech právě k tomuto datu byly realizovány inscenace jeho opery Dubrovskij , kterou na ruský text komponoval ve stylu Čajkovského .

Provozování hudby na kůru patřilo k samozřejmým povinnostem školních učitelů. Od konce 17. století uzavírají města a větší obce s učiteli-rektory školními smlouvy, stanovující jejich povinnosti ke škole a kostelu a z toho plynoucí odměny, které však byly velmi nepatrné. Aby vůbec uživil rodinu, dělal učitel kromě školní a varhanické služby mnohdy ještě písaře městu, cechům i soukromým osobám a často i obdělával od záduší propůjčená pole. Odměny za různé církevní úkony kantora, zejména o pohřbech, stanovil až „štolový“ patent z roku 1750.

(* 4. 10. 1894 v České Třebové, + 10. července 1983 v Rybitví) Stalo se, aneb muzikantská perlička? Říká se o profesorech, že jsou zapomnětliví, ale ono se o také může státi i jinému, bohulibému tvoru, třebas i řediteli kůru. Bylo to v Žirovnici, kde hudbu kostelní a jinou provozoval skladatel Josef Císař.

V roce 1924 byl založen zpěvácký spolek ?Pardubické pěvecké okteto?, jehož dirigentem od počátku byl odborný učitel Jan Koller. Pardubické pěvecké okteto (PPO) se věnovalo výhradně mužskému zpěvu sborovému. Bylo to pružné těleso, jež se osvědčilo při každé příležitosti. Vzhledem k tomu, že mělo možnost rychlého nacvičování, bylo vždy pohotově, kde bylo v Pardubicích i jinde třeba. Jeho zásluhou byly uváděny na program cenné sbory autorů moderních i mladších jako Kálíka, Axmanna, Jeremiáše, Aima, Křičky, Spilky, Janáčka, Nováka, Suka, dr. Plavce aj. V době oslav tvůrce národní hymny (r. 1934) oslavil PPO v Osicích koncertem (provedena mše in C. Dominika Škroupa) a zpěvem v přírodě ? před Škroupovým rodným domem 100 let české hymny.

I. část Sezóna 2003 ? 2004 je pro pardubický Filmový klub jubilejní – už čtyřicátá. Za největší úspěch je možno považovat skutečnost, že FK už plné čtyři desítky let v Pardubicích žil, žije a pouští se do páté desítky let své činnosti!

Karel B. Englich se narodil 5. srpna 1876 v Staročensku u Pardubic a ve své rodné obci ve věku 26 let zemřel. Vystudoval reálku v Pardubicích a později se stal učitelem na obchodní škole. Jako 21letý se v Pardubicích seznámil v průběhu let 1897 až 1898 s Karlem Moorem, který v té době vyučoval zpěv na reálce. Karel B. Englich byl velmi pilný na poli literárním nejen časopiseckými články, ale též divadelními hrami a básněmi. Z jeho spisů jsou dobře evidovány: Písně vyhnance (básně), Růžena Suttnarová (drama), Vzkříšení (nedokončený rukopis).

Karel Moor vychodil obecnou školu ve svém rodišti, kromě posledního roku, kdy byl poslán do Horního Lánova, do německé školy ?na handl?, jak se tehdy praktikovalo. Na místě domu na náměstí v Lázních Bělohradě čp. 42 (bývalá Knejflova chalupa), kde rodina Moorova bydlela až do roku 1885, stojí dnes sgrafity vyzdobený dům zvaný Finkův. Rodiče Karla Moora dům prodali a odstěhovali se do Pardubic.