Ullrich Oldřich

Jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v našem kraji je kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích, původně kostel klášterní, ženského řádu cisterciáckého. Prošel několika přestavbami a opravami, z nichž některé značně narušily původní ráz kostela. Poslední oprava, která stála téměř jeden milion korun a která byla provedena takřka v hodině dvanácté, zachránila tuto jedinečnou památku ne-li před zničením, tak alespoň před nenapravitelnými škodami.

13. století, doba vlády posledních Přemyslovců, bylo obdobím velkého rozkvětu českého státu. Život v českých zemích se začíná pronikavě měnit, český stát se rozvíjí jak v oblasti kulturní a politické, tak i v oblasti hospodářské. Český král i ostatní feudálové zakládali nová města, vesnice a hrady, stavěli kostely a zakládali kláštery. Románský sloh byl nahrazen slohem gotickým, který od poloviny století zcela ovládl českou architekturu a začal se nebývale rozvíjet. V polovině 13. století k nám pronikl nový řád, řád cisterciácký, založený sv. Robertem ve Francii r. 1074, v městě Citeaux (latinsky Cistercium).

Život českého sedláka nebyl lehký. Platil kontribuci, robotoval a aby dostál všem závazkům, musel do úmoru dřít. I tak mu zbylo jen na skromnou obživu. Výsledky jeho práce ovlivnily často různé přírodní katastrofy, záplavy, požáry, krupobití a sedlák utrpěl škody, ze kterých se těžko vzpamatovával. Na příklad škody ohněm činily na pardubickém panství v roce 1793 – 16. 524 zl, v roce 1794 ? 21.988 zl. a v roce 1798 dokonce 26.569 zl. Záplavy, které bývaly téměř každý rok, způsobily škody v roce 1794 na 4.620 strychů osetých pozemků a na budovách za 260 zlatých 33 krejcarů. V roce 1799 na 8.211 strychů osetých pozemků a na budovách za 790 zl. Krupobití způsobilo velkou škodu v roce 1795, kdy bylo potlučeno 12.663 strychů pozemků. Přitom ale nikdo nebyl pojištěn.

Jak již bylo v předchozích části uvedeno, na pardubickém panství bylo zrušeno 15 panských dvorů a takto získaná půda přidělena poddaným do dědičného nájmu. Byly to dvory:

Špatná hospodářská situace, nesmírná bída venkovského obyvatelstva, způsobená neustálými válkami, neúroda a hlad v létech 1771 – 72 a následek všeho selské povstání v r. 1775, přimělo Marii Terezii k urychlenému řešení poddanských poměrů. 13. srpna 1775 byl vydán nový robotní patent, který upravoval robotní povinnosti poddaných, začala se také vytvářet t. zv. aboliční soustava (převedení roboty na peněžité částky), ale důležitější pro poddaný lid byla raabizace, uskutečněná na všech komorních a exjezuitských panstvích. Podstatou raabizace (ve skutečnosti pozemková reforma 18. století) bylo zrušení panských dvorů a takto získané pozemky i jiné nevyužité pozemky přiděliti chalupníkům, domkařům a jiným bezzemkům do dědičného nájmu. Na pardubickém panství připadla také v úvahu také půda získaná vysušením panských rybníků. 1) Vrchnost tak přestala hospodařit na svých pozemcích a ve své správě si ponechala pouze lesy.

V Sezemicích se znesvářili dva sousedé, mlynář Černý a soused Pulpit. Spor byl nejdříve projednáván před purkmistrovským úřadem v Sezemicích, avšak nedošlo ke smíru, ani spor nebyl vyřešen (protokol se nezachoval). Byl proto předán podle nařízení hejtmana pardubického panství ku právu do městečka Dašic, kde se mělo rozhodnout nezaujatě a s konečnou platností.

Pardubičtí měšťané a sousedé nežili vždy poklidným životem. I v minulosti klidná pravidelnost městského života bývala narušena různými aférami, které pak řešil nejen magistrát, ale někdy musel zasáhnout i hejtman pardubického panství, obzvlášť v případech, kdy aféry se dotkly předních a vážených osob. Časté výtržnosti, mravnostní delikty a pohoršlivé chování některých občanů působily těžkou hlavu i panu primátorovi města Pardubic a celému magistrátu, ale ne vždy pardubický magistrát zakročoval rázně proti provinilcům, takže si zasloužil i několikeré napomenutí od pana hejtmana.

Rok 1848 byl rokem velkých nadějí i zklamání. Národ byl nespokojený s dosavadní vnitřní politickou monarchie, a proto příslib ústavy císařem Ferdinandem V. a propuštění nenáviděného Metternicha vzbudily velké naděje a očekávání. Rakousko mělo být přebudováno v ústavní stát, v němž by všechny národy měly stejná práva. Ozývaly se i hlasy doporučující federalistickou ústavu. V Praze to začalo již 11. 3. shromážděním občanstva ve Svatováclavských lázních na Zderaze a zvolením Národního výboru, který byl pak pověřen vypracováním petice císaři. Odpověď přišla vzhledem k začínajícím nepokojům v Praze až na druhou petici, ale ne zcela uspokojila. Napětí v Praze pokračovalo.

Chtěl bych se ještě zmínit o jednom zvláštním a málo známém verbunku. Počátkem roku 1704 došlo na hejtmanskou kancelář milostivé poručení, aby ?k nynější důležité potřebě vojenské jedna každá vrchnost na svůj vlastní náklad jisté kvantum myslivcův odvésti má?. Z pardubického to mělo být 38 střelců.

Pro hudební život u nás měli velký význam čeští kantoři, kteří byli duší hudebního života celého kraje. Jejich zásluhou se stala výuka hudby a zpěvu součástí základního školství a děti již od raného mládí se učily mimo psaní a čtení i hře na housle a na ostatní hudební nástroje. Vychovali tak mnoho dobrých hudebníků, kteří svoje znalosti pak uplatňovali především v kostelní hudbě a zpěvu, ale dokázali také pěstovat i hudbu komorní. Je často s podivem, co takoví čeští muzikanti dokázali, jaké náročné skladby uměli zahrát. Anglický hudební historik a spisovatel Charles Burney, který r. 1772 navštívil Čechy, prohlásil, že Čechy jsou konzervatoří Evropy a Čechy uznává za národ nejvíce hudební v celé Evropě.