PaedDr. František Dosoudil

Ve druhé polovině třicátých let minulého století – přesnějí řečeno v r. 1938 – se v Československu konaly tzv. komunální volby, tj. volby do městských a okresních zastupitelstev. V jednotlivých okresech pardubického volebního kraje se uskutečnily ve dnech 22. a 29. května a ještě 12. června 1938. V samotných Pardubicích došlo k volbám 12. 6. t.r. a tak tomu bylo pravděpodobně i v dalších městech a obcích pardubického okresu. Nás v této studii zajímají předně volby v Pardubicích a pak v přilehlých – tehdy samostatných – obcích, které později tvořily tzv. Velké Pardubice.

V 1. SV. VÁLCE VE FRANCII, ITÁLII A V RUSKU. OSUDY NěKTeRÝCH LeGIONÁŘŮ Z OKReSU PARDUBICe V LeTeCH 1914 – 1920 A V OBDOBÍ Let 1921 – 1948.
Československé legionářské sbory z doby první světové války vznikaly už od srpna 1914 ve Francii a v carském Rusku, v Itálii definitivně od r. 1917. Šlo o dobrovolné vojenské jednotky, většinou pěší pluky, které se nazývají střelecké (např. 1. střelec. pluk Mistra Jana Husa v Rusku). Odhaduje se, že v r. 1918 a ještě v r. 1919 bylo v těchto zemích kolem 80 tisíc čsl. legionářů.

Dne 22. listopadu 2007 se v pardubickém krematoriu konalo poslední rozloučení se středoškolskou profesorkou Mgr. LUDMILOU SNÁŠELOVOU, která po mnoho let působila na pardubickém gymnáziu.

Po vzniku československého státu 28. října 1918 byl 2. červenec připomínán jako památný den v souvislosti s bitvou československých dobrovolnických vojenských jednotek v Rusku. Toho dne v r. 1917 došlo k bitvě u ukrajinského Zborova, ve které padli i někteří vojáci 1. střeleckého pluku Mistra Jana Husa a 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, kteří pocházeli z pardubického okresu, jako byl Karel Mazánek z Pardubic, uvedený na jedné z pamětních kovových desek na pardubické zvonici na nám. Republiky (dřívější nám. Osvobození). Tento druhý červenec 1917 má tedy vztah k první světové válce a k tzv. prvnímu odboji československých legií v Rusku, Francii a Itálii.

Bližší zkoumání otázky tzv. holocaustu, t. j. vyhlazení (fyzická likvidace) obyvatel židovského (izraelského) náboženského vyznání nebo židovské národnosti v letech druhé světové války z okresu Pardubice dokazuje hrůzné skutečnosti.

Díky Josefu Pokornému se do archivních dokumentů okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu dostal v minulém roce dopis, který psal v r. 1944 Antonín Pokorný svým rodičům do Pardubic. Originál dopisu, který byl psán v koncentračním táboře Buchenwald, je dnes vzácnou památkou na dobu a na lidi, které připravila nacistická moc o svobodu, na české vlastence uvězněné v německých věznicích a táborech.

Do konce června 1942 ukončila v podstatě pardubická služebna německé tajné státní policie (gestapo) zatýkání pomocníků čsl. výsadkové zpravodajské skupiny Silver A z okresu Pardubice, ze které v těchto dnech byl naživu už jen radista Jiří Potůček ? Tolar, užívající také dalšího krycího jména Procházka.1) Dál trvalo stanné právo, dál pokračovaly masové popravy. V průběhu první dekády července 1942 došlo u pardubického Zámečku k popravám ve čtyřech ?popravčích? dnech, tj. prvního, druhého, třetího a devátého července t. r. Poslední den poprav ? 9. 7. 1942 ? znamenal násilné ukončení života patnácti českých lidí z oblasti kolem Červeného Kostelce na okrese Náchod (Bohdašín ? Končiny), kam se po 18. červnu uchýlil J. Potůček ? Tolar ve snaze dál pokračovat ve svém úkolu radisty Silver A. Tato poslední poprava u pardubického Zámečku se odehrála v době, kde už druhé stanné právo ze strany německé okupační moci bylo odvoláno. 2)

Dvacátého října (1941 pozn. F.D.) letělo devět strojů 311. perutě na Brémy. Šest osádek bombardovalo přístavní město, další tři svrhly pumy z různých důvodů na jiné cíle. Wellington E ? 1046 s osádkou rtm. V. Procházky za nepříznivého počasí zabloudil a údajně napadl Essen. Tam dostal stroj zásah a osádka byla nucena sednout na vodu poblíž holandského pobřeží. Zachránil je motorový člun. Nad ním však vlála vlajka s hákovým křížem a tak všech šest mužů padlo do německého zajetí1) E. Čejka: Československý odboj na Západě 1939 – 1945, Praha 1997

Poměrně brzy poté, kdy město Pardubice nechalo postavit T. G. Masarykovi na Legionářském náměstí pomník, jehož autorem byl uznávaný český umělec, sochař a medailér Otakar Španiel1), došlo k návštěvě Pardubic a dalších míst v pardubickém okrese ze strany tehdejšího představitele československého státu. K odhalení pomníku, kterého – ač pozván – se T. G. Masaryk neúčastnil, došlo 21. října 19282). Návštěva prezidenta – po r. 1922 v pořadí druhá – na pardubickém okrese se uskutečnila ve dnech 23. a 24. května 1929. O tom, že dojde jen několik týdnů před plánovanou cestou v semtínském závodě Explosia k dvojímu výbuchu trhavin, nemohl nikdo předem vědět3).