Kalvův článek v Národní politice nadepsaný „První Čech nad českou půdou“,
jakož i několik fotografií z Kašparových letů, pořízených neúnavným fotografem
Josefem Deylem z Pardubic, zveřejněných v časopisu „Sport a hry“ a článek v místních
novinách „Neodvislé listy“ oznamovaly, že Kašpar dne 16. dubna 1910 odpoledne
vzlétl ve výši asi 20 m a přelétl 2 km dlouhé letiště, pak po zatáčce a letu na „uzavřeném
okruhu přistál na místě vzletu poblíž hangáru.
AEROPLÁN. Tak se říkalo letadlu v době, kdy se na počátku 20. století poprvé objevilo na obloze. „Vzlety aeroplánů byly jedinečnou a vzácnou podívanou z mnohým městům zcela neznámé“. V Pardubicích byly však lety dynamických strojů „těžších než vzduch“ jevem takřka již obvyklým.
V neděli 13. srpna 1891, za krásného letního počasí, přeletěl Pardubicemi balón. Tehdy bylo Janu Kašparovi osm a jeho bratranci Eugenu Čihákovi šest roků. Nic však ještě nenaznačovalo, že by tito dva chlapci zahajovali slavné údobí české aviatiky.
Do hlubokého nedělního ticha města Pardubic dnes vyzvánějí zvony a jejich hlas se nese vysoko nad Staré město a daleko za jeho zdi na Zelené předměstí, za Labe a za Chrudimku.
IV. DÍL: ÚSTUP ZE SLÁVY KAP. 89. GAUDEAMUS IGITUR Nedělní ráno dne 20. července 1913 se v Pardubicích probouzelo zcela nezvykle. Schlemmrův hudební sbor procházel ulicemi, probouzel občany Pardubic a zval je k velkým oslavám padesátiletého výročí založení pardubických reálných škol. Od samého rána se město hemžilo studenty a absolventy reálky, kteří jednotlivě i v hloučcích přicházeli ze všech směrů na seřadiště slavnostního průvodu městem, jež bylo u Bubeníkova pomníku v parku za kostelem Jana Křtitele.
Společnost Jana Kašpara založená v květnu 2011 dostala v létě t. r. vzácný dar – sedmidílnou literární ságu „Když létal ing. Jan Kašpar“ od zesnulého dr. ing. Theodora Petryšína, dlouholetého člena KPP, jenž ji před listopadem 1989 marně nabízel hradeckému, dnes již zrušenému státnímu nakladatelství KRUH. Společnosti J. Kašpara strojopis na ručním papíře z Velkých Losin s bohatou obrazovou dokumentací věnoval syn T. Petryšína žijící v Jičíně.
Ze starých Pardubic
Pohřeb vyšel od Kostelíčka. Byl to prapodivný průvod: hned za ministranty hudba 18. pěšího pluku z Hradce Králové a opěšalá četa dragounů místní posádky vedená důstojníkem. V lesklých přílbách, se šavlí po boku a s karabinou na zádech. Za knězem, provázeným pořadatelem tohoto konduktu, pohřební vůz bez ozdob a bez doprovodu, jen s jediným věncem. Kolem čestná stráž, jak bývalo zvykem.
V Pardubicích byla v roce 1894-1895 postavena rozsáhlá budova velmi prospěšná tehdejšímu vojsku. Na průčelí byl tehdy umístěn z černých kovových písmen německo-český nápis, že to jsou C. a K. JÍZDECKÉ KASÁRNY.
Počátkem listopadu v roce 1912 se městem rozlétla zpráva o příjezdu tureckých vojsk. Pro zvědavce to bylo něco jako náhlé rozvodnění Labe nebo neochvějný jelen, který při štvanici vběhl do Chrudimky pod Vinicí, aniž by se dal z vody vypudit. A tak kolem poledne bylo mnoho lidí u nádražního plotu, na železničním přechodu u závor na konci dnešní třídy 17. listopadu.
Počátek všemu byl nad ševcovským zručným dílem v krámku v Bartolomějské ulici, kde mistr Košťál chutě na koleně smolil zdvojenou dratev, zatímco od něho po pravé straně učedník Jindra živě kolíčkoval svěřenou opravu obuvi. Nemnoho času chybělo k poledni. Svěží květnové slunce matně tu prosvětlovalo stěnu, kde nad veřtatem před mistrem ožívalo rušné dějství Brožíkovy pražské defenestrace českých katolických pánů.
