PhDr. Pavel Studnička

Mlynáři byli a jsou lidé jako všichni ostatní, mají různé osobní vlastnosti, sklony a osudy. Při studiu dějin národní rezistence v dobách ohrožení však je badatelům patrný nápadně zvýšený výskyt právě mlynářů riskujících pro věci nadosobní všechno, majetek i život. Někteří mlynáři tohoto druhu jsou dostatečně známí, o některých se příliš neví. Je dobré si občas připomenout také neokázalé počínání těch méně známých, třebaže je jejich někdejší angažmá některým dnešním lidem nepochopitelné. V jedné historické knize staršího data vydání, zaměřené na zmapování odbojového k hnutí za německé okupace, mě kdysi zaujala tato krátká zmínka opřená o archivní doklady:

Jiří Gruša (1930 -2011) a Václav Durych (1930 – 2011)
Na pardubickém městském hřbitově se nachází v těsné blízkosti hrobu rodičů Jiřího Gruši opuštěný hrob novináře Václava Durycha (1863 – 1897), otce výrazného českého spisovatele Jaroslava Durycha (1886 – 1962). Více o něm v článku Jaroslav Durych a Pardubice ve Zprávách KPP č. 11-12/2001. Rok 2011 přinesl shodou okolností dvě smutné zprávy, které mají souvislost se zmíněnými hroby.

Dne 2.4.2004 se ve věku nedožitých 74 let naplnil pozemský život Milady Večeřové (rozené Jiskrové), která podstatnou část svého aktivního života v Pardubicích nejen prožila, ale navíc se tímto prostředím inspirovala ve svém literárním úsilí.

Pokud by se někdo postavil s mikrofonem v ruce v Pernerově ulici v Pardubicích a začal zjišťovat u kolemjdoucích chodců (ve stylu televizního zábavného pořadu Nikdo není dokonalý), kdo je Jan Perner a proč se v Pardubicích po něm jmenuje jedna z ulic, ústících do třídy Míru, nemusel by být výsledek takového zjišťování nutně smutný a truchlivý, jak bychom mohli očekávat v případě jiných osobností. Od mnoha občanů, zvláště starší generace, bychom se mohli nadít i uvedení nečekaných podrobností.

Pardubice jsou místem narození nebo působení celé řady slovesných tvůrců různých životních a uměleckých osudů. Náš časopis se snaží po celou dobu své existence všechny významné i méně významné, známé i pozapomenuté literáty, kteří měli s Pardubicemi něco společného, připomínat a jejich přínos reflektovat.

Nad studií Josefa Koláčka Vánoční dar z Klementina (Řím 1991) V článku o vztahu Jaroslava Durycha k Pardubicím jsme citovali pro město Pardubice potěšitelnou zmínku (aluzi)z románu Služebníci neužiteční (1). Aluze je záměrná citace nebo parafráze místa z textu, o němž se předpokládá, že je známý .V románu jde o tuto zmínku hned v 1. kapitole :Bylo to … v roce blažené smrti otce Ignáce, když se v Pardubicích zdvihlo srdce mladému studentu, takže pro víru katolickou chtěl pohrdnouti i svou vlastí. I vydal se do Ingolštatu a na rozloučenou se zastavil zde…

Jaroslav Durych (1886 – 1962) byl znamenitý slovesný umělec a vyhraněný publicista, který se po celý život hlásil ke katolickému křesťanskému názoru. Z tohoto úvodního stručného konstatování vyplývá charakteristické životní a literární osudy tohoto velikána české literatury 20. století. V několika posledních letech je možné pozorovat doslova vydavatelské žně díla J. Durycha, ať už díla známého. či z různých důvodů neznámého. Smyslem tohoto příspěvku je upozornit čtenáře na nově vydané knihy J. Durycha, zvláště pak na autorův vztah k Pardubicím.