Pohřeb vyšel od Kostelíčka. Prapodivný to byl průvod: hned za ministranty hudba 18. pěšího pluku z Hradce Králové a opěšalá četa dragounů místní posádky vedená důstojníkem, v lesklých přilbách, se šavlí po boku a s karabinami na zádech. Za knězem, doprovázeným pořadatelem tohoto konduktu, byl obvyklý pohřební vůz s jediným věncem. A pak už za málo dvojicemi smutečních hostí opět dragounská četa.
Příjemný podzimní a teplý den: frekventanti vyššího jezdeckého kursu vyjeli za svým instruktorem, kpt. Poplerem, na honební jízdu. Zadem z kasáren na louku podél levého břehu Labe a hned v rozvinutém šiku cvalem. Až k oné pověstné smrduté strouze, která z lihovaru odváděla výpalky spolu se splašky do řeky. Nájezd přes ten příkop-skok… Téměř všichni přes onu neobvyklou překážku se dostali, která budila odpor i u koní.
V Pardubicích skončilo jedno podzimní dostihové odpoledne. Osmdesátá Velká pardubická steeplechase byla již rozhodnuta, závodiště utichlo. Nezvyklý ruch, který se tu dnes rozhostil, ustal. Taxis osiřel. Už se také stalo, že všeobecně očekávaný vítěz Korok, jinak outsider, odepřel skok, a zůstal před Taxisem stát. A po krkolomném pádu několika koní zůstal za příkopem ležet Bilet, pro něhož tu zbyla jen plachta jako závěr tragédie koně.
V říjnu 1912 vznikla Balkánská válka. Úspěchy Černohorců, Srbů a Bulharů u Pripolje, Skadaru, Kumanova a Skoplje, právě tak jako později hrdinné boje v pevnostním pásmu Drinopole měly značný ohlas u Českého obyvatelstva tehdejšího Rakousko -Uherska.
Jsou jistě důležitější předěly mezi generacemi, závažnější mezníky, nežli právě ty, které mám na mysli. Ale i ty mají pozoruhodnou souvislost, jak se v nich všechna činnost generačních vln zvedala či opět klesala.
