Prof. Lubomír Moravec

Tento nadpis čtenářům patrně připomene slavnou operetu „Ples v opeře“ nebo ještě slavnější film „Fantom opery“. V našem případě však nepůjde o příběh rafinovaně vymyšlený, nýbrž o událost, která se skutečně stala. Ptáte se kde, kdy a ve které opeře? Tedy: jde o Smetanovu „Prodanou nevěstu“, kterou provedla pardubická amatérská Lidová opera v sokolovně v Heřmanově Městci. Datum si bohužel nepamatuji, ale bylo to někdy kolem roku 1950 za krásného letního dne. Zájezd probíhal takto: nejprve dojel nákladní automobil s kulisami a dalšími nezbytnostmi – např. bedny s notami, pulty, tympány a kontrabasy.

Pouhé slovo prázdniny v nás vyvolává představy převážně příjemné, ale mohou být i výjimky. Třeba když po letní obloze pravidelně létají bombardovací letadla, která naše oko jen stěží rozezná jako stříbrné tečky ve výši několika kilometrů. Lépe je vnímá ucho v podobě bzučení kdesi v nejhlubší oblasti sluchu.

Jak jsme vystupovali z církve
U nás na SPŠCH měl tento akt poněkud netypický průběh. Náš „soudruh“ ředitel ing. Jaromír Syrový byl pozoruhodnou osobností. Na žáky, ba i na kantory spouštěl hrůzu svým jadrným hlasem, ale spravedlivějšího šéfa snad tehdy ani být nemohlo.

Každý národ chce mít své hrdiny. To platí pro celou naši planetu a pro každé období dějin. Hrdinů však nebývá dostatek a tak se lidstvo naučilo hrdiny vymýšlet a přisuzovat jim neuvěřitelné vlastnosti. Veškerá mythologie jimi oplývá. V úvodu k dalším úvahám bude třeba nejprve hrdinu definovat takto: Hrdina je člověk, který z vlastní vůle, s mimořádnou odvahou a s nasazením života vykoná čin, jehož užitečnost je nesporná.

Úkolem historiků je popsat události, kterým později říkáme dějiny. Čerpají z pramenů písemných a méně je zajímá, co o těchto událostech v oné době soudili obyčejní lidé. Právě k takovým se počítám a dnes se chci ve svých vzpomínkách vrátit do prvých poválečných let.