Richard Skalka

Stanislav Srazil se narodil v Dašicích u Pardubic 7. května 1919. Vyučil se číšníkem
v Zábřehu, pracoval v Rokycanech a Pardubicích. Přišel osudný rok 1939 a Stanislav
Srazil odchází do emigrace přes Polsko do Francie, kde vstupuje do Cizinecké
legie. Po pádu Francie odplouvá do Anglie. Zde se hlásí do jednotky pro úkoly v okupované
vlasti. Po výcviku je zařazen do skupiny „Antimony“ (Závorka velitel, Jasínek
radista, Srazil šifrant).

Parašutista Václav Kindl se narodil 25. 2. 1914 v Dašicích. Jeho otec byl důstojníkem
naší armády. Po maturitě Václav nastoupil na vojnu a chtěl se státi důstojníkem.
Přijali ho na vojenskou akademii v Hranicích. Byl vyřazen v hodnosti poručíka.

Když má člověk rozsáhlou knihovnu, sáhne po knize, aby napsal článek, který
čtenáře zaujme. To je i případ tohoto článku. Vzal jsem do ruky knihu Ludvíka Hořčici
„Zemřel pro vlast“. K mému úžasu jsem zde narazil na článek o Oldřichu Libenském.

Patřil k obětavým odbojářům napojeným na Silver A. Narodil se 12. května 1913
v Plzni. Po školní docházce studoval Obchodní akademii v Hradci Králové. V roce 1934 nastoupil vojenskou prezenční službu a 30. 6. 1936 se vrátil z armády. Nastoupil
jako bankovní úředník Agrární banky v Hradci Králové. V armádě dosáhl hodnosti
podporučíka.

Pocházel z Václavovic, obce na Ostravsku. Poznal dobře, co je bída, proto jako mladý chlapec skončil v řadách komunistů. Ve 23 letech je delegován na V. řádný sjezd KSČ konaný ve dnech 18.–23. 3. 1929. Od toho okamžiku nastupuje dráhu profesionálního funkcionáře. Byl několikrát za první republiky zatčen. Zachoval se dopis velitele četnické stanice Pardubice, datovaný dne 15. 11. 1937: „Sděluji, že dne 14. listopadu byl zdejší stanicí zatčen komunistický tajemník Ludvík Tvardek (Teplého ulice čp. 1572) pro nedovolené najímání pro vojenskou službu ve vládním vojsku ve Španělsku.

1. Jaroslav Lonek letec, rozvědčík, pracoval pro sovětskou zpravodajskou službu. Zatčen byl 9. března 1941, krutě mučen v Petschkově paláci (bit, pálena mu kůže na tzv. Záhořově loži, což byly hořáky, které se postupně zapalovaly). Odsouzen byl „Lidovým soudním dvorem“ v Drážďanech 12. ledna 1943 k trestu smrti. Byl popraven 26. ledna 1945 v Drážďanech. Někdo se zeptá, proč jsem začal od konce. Hrdinství člověka začíná a končí.

Dostala se mi do rukou kniha „Čeští biskupové a arcibiskupové“. Zde mne zaujala stať o Arnoštu z Pardubic. Narodil se 25. března 1297 v Hostince (v minulosti Hostyně). Zval se synem kladského purkrabí Arnošta z Hostýně a jeho ženy Adličky (Adléty). Víme, že byl nejstarší ze čtyř Arnoštových synů. Studoval svobodná umění v johanitské farní škole při tehdejším svatojánském (nebo mariánském) kostele.

Pri jednom setkání mne Jirí Kotyk požádal, abych zavzpomínal na PhDr. Zdenka Jelínka, CSc. Rád tak ciním. První setkání bylo vlastne pres knihu „Silver A“, a to v dobe, kdy jsem byl na pobytu v Lužích- -Košumberku. Po prectení knihy jsem Zdenkovi napsal dopis, kde jsem prosil o další informace kolem „Silveru“ a lidí, kterí jim pomáhali. Po nejaké dobe prišla odpoved s pozváním do Kutné Hory.

Když clovek má rozsáhlou knihovnu, sáhne casto po knize, aby napsal clánek, který ctenáre zaujme. To je i prípad tohoto clánku. Vzal jsem do ruky knihu pana Ludvíka Horcici „Zemreli pro vlast“. K mému úžasu jsem zde narazil na clánek o Oldrichu Libenském. Libenský byl rodák z Prelouce. Narodil se 24. 12. 1912 jako nejmladší z peti detí. Po vychození školy se vyucil a nastoupil místo v továrne na výrobu radioprijímacu v Prelouci.

Druhá bomba pro Heydricha? (zamyšlení nad knihou B. Balcara a J. Kulhánka, vyd. Resonance 2022) Dostala se mi do rukou tato práce, přečetl jsem ji a uvažoval, jak reagovat. Někdo se zeptá, nad čím? Tak třeba nad tím, proč paměti hrají podstatnou roli a jak jsou důležité jako v tomto případě. Vzpomínky E. Chrbolkové – proč ne, člověk neví, na co přijde. Je tam dost nepřesností. Dopad Silveru A u Mladé Boleslavi? Ne, u Poděbrad. Člověk se zmýlí, budiž… Dostala nepřesnou informaci záměrně? Také možná proto, aby byla kryta u výslechu. Dobře je popsáno „vycházení“ parašutistů navzájem mezi sebou.