Václav Pánek

Rok 1942 – červnové dny, nabité dramatickými i tragickými událostmi v našem národě, i v Pardubickém kraji. Byla to doba po květnovém atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, kdy německé gestapo vyvíjelo obzvláštní úsilí, zatýkalo a popravovalo téměř každého podezřelého. Viníci byli hledáni samozřejmě i v Pardubicích.

Po 1. světové válce se říkalo místu mezi sezemickým farním kostelem a farským polem „Pod přelízkem“ – dnes je tu zástavba školního areálu. I dnes je tato část tak pojmenována. Po úzké pěšině se chodilo ke splavu na Loučné. Tehdy hezká procházka…
A zde jsme v létě každé ráno mohli potkávat celou rodinu pana obchodníka Hugo Poláčka. Vpředu šel pan Poláček, obtloustlý malý pán chytrých očí, za ním jeho útlá paní se třemi dětmi. Co zvláštní, šli bosi, v rukou nesli boty.

Již v předminulém a minulém století byli nositeli vzdělanosti a výchovy v našem národě nejen učitelé, kněží, ale i lidé, jejichž životem procházela hudba. Tak i v našem městečku v Sezemicích se sešli dva, kteří zasvětili svůj život nejen hudbě, ale přinášeli do malého města a jeho okolí kulturu, vzdělávali nejen děti, ale i dospělé.

Druhou část svých vzpomínek na ochotnickou činnost v divadelním kroužku Sezemicích jsem zakončil: „Na valné hromadě 26. 9. 1939 dochází ke sloučení v jedinou organizaci, která dostává jméno : Kroužek divadelních ochotníků L K. Tyf Sezemice.“
A jsou to právě ochotníci, kteří se v oné pro nás národ těžké době snaží zmírnit osud českého lidu, utvrdit a posílit jeho vlastenecké cítění. Na zmíněné valné hromadě byli zvoleni: předsedou Antonín Marek, obuvník, režisérem František Říha, učitel, a Marie Hudcová, v domácnosti.

Jak se rozvíjelo ochotnické divadelní hnutí v Sezemicích po 1 .světové válce v době 1917-1939? V první své zprávě o ochotnickém divadle v Sezemicích jsem skončil vlastně jeho „smrtí“. Nebyla to však smrt v pravém slova smyslu. Ukázalo se, jak myšlenka hrát divadlo zapustila kořeny hluboko do povědomí sezemských ochotníků i v době války. Nebyl to sice už Spolek J.K.Tyl, ale scénické práce se ujímá několik organizací najednou.

Kulturní a společenský život občanů Sezemic a širokého okolí obohacovalo již na počátku min. stol. ochotnické divadlo. V časopise Květy a Česká osvěta se dokonce dočítáme, že se u nás hrálo divadlo již před r. 1817, ale na veřejnost v pravém slova smyslu vystoupili ochotníci r. 1836.