Zdeněk Křemen

Dobytek kozenčí. Uslyšíte-li toto slovní spojení, můžete si být téměř jisti, že někde v pozadí se za tímto specifickým výrokem skrývá latentní obraz jistého pardubického pana stavitele. Jeho dušička kontroluje už řadu let pánubohu jeho nebeskou klenbu a možná, že tam někde s andělíčky i hasí vápno, míchá maltu či hbitě šplhá po lešeních. Dejme úctu a pokoj popeli jeho, ponechme proto i jméno a příjmení zastřené závojem minulosti. Prozraďme jen, že byl pokřtěn už L.P. 1894 a měl svátek 19. března. Přátelům, kteří jej znali, těm už jeho identitu hravě odhalila verbální kombinace uvedená v nadpise. Patřil po mnoho let mezi všeobecně vážené, oblíbené i populární osobnosti města ležícího na soutoku Labe s Chrudimkou. Trvalé stopy, připomínající přínos jeho celoživotního snažení, lze dodnes nacházet v široké plejádě stavebních objektů, na kterých se při výstavbě podílel a často jejich realizaci vedl i řídil od výkopu základů až po kolaudaci a odevzdání klíčů od hotového díla.