Zakladatel světového ševcovského impéria Tomáš Baťa rozšířil na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století svou prodejní síť do řady evropských zemí a zakrátko i do jiných kontinentů. Aby nejen zvládl řízení a kontrolu celého takto vzniklého gigantického podniku, ale aby měl i rychlý kontakt se zahraničím, musel sáhnout po pružném dopravním systému. Udělal to na tehdejší dobu jaksepatří moderně, jak to ostatně bylo vždy jeho zvykem – vybudoval vlastní podnikové letectvo. V blízkosti svého zlínského firemního sídla, v Otrokovicích, zřídil letiště, nakoupil letadla (později později se letadla v Otrokovicích i konstruovala i vyráběla, v letech 1935 až 1938 tu byl šéfkonstruktérem pardubický letecký odchovanec Jaroslav Lonek) a najal několik schopných pilotů. A pilně létal. A nejen on, šéf podniku, firemní letectvo využívali i jeho ředitelé, nákupčí, odbytáři atd.
O Tomáši Baťovi bylo známo, že měl výjimečnou předvídavost. Určitě ho však jistě nenapadlo, že by se mu jeho vlastní letiště mohlo stát osudným. Stalo. Došlo k tomu 12.července 1932, kdy se vypravil do Německa a Švýcarska za synem Tomíkem (v roce 2008 zesnulým Tomášen Johnem Baťou). Deset minut před šestou ráno se jeho osobní letadlo Junkers D-1608 s motorem o 300 koních, řízené šéfpilotem Jindřichem Broučkem, odlepilo v Otrokovicích v husté mlze od země. Vzneslo se však jen do výše dvaceti třiceti metrů a pak se náhle zřítilo. Baťa a pilot na místě zahynuli. Příčina havárie? Nikdy se přesně nezjistila…
Když se pár týdnů po této události objevil na pardubickém hřbitově na jednom z hrobů nový pomník se symbolickým žulovým jakoby nárazem přeraženým válcovým sloupem a na něm bronzový reliéf hlavy pilota v letecké kukle a na náhrobní desce text, že je zde pohřben pilot, tragicky zahynulý na letišti v Otrokovicích, dávali si nezasvěcení dohromady, že je zde pochován Baťův šéfpilot.
Tak to ale nebylo. V hrobě, o němž je řeč, je pohřben pardubický rodák František Morkus, pilot, jehož tragédie se odehrála skutečně také v Otrokovicích, ale o tři měsíce dříve než ta Baťova, již 24. dubna 1932.
Šestadvacetiletý František Morkus, od svých 19 let aktivní vojenský pilot, přišel k Baťově letce do Otrokovic v srpnu 1931. Vzhledem ke svým zkušenostem byl Baťou určen k dálkovým služebním cestám. Například v zimě předtím byl v Indii a v tu neděli 24. dubna startoval se šéfem reklamního oddělení Baťových závodů Františkem Hustolesem k letu do Francie. Jeho dvojplošník krátce po jedenácté hodině vzlétl rovněž do výše jen asi 30 metrů, pak stroj podle očitých svědků náhle zakolísal a po křídle sklouzl na zem, kde se motorem zaryl do půdy letiště. Svědkové vypověděli, že několik vteřin před pádem stačil pilot ještě vypnout motor a zavřít plyn, takže zabránil vznícení letadla. Morkus byl na místě mrtev, Hustoles zemřel při převozu do nemocnice. Příčina havárie? Ani ta se nezjistila…
Za tři dny se konal v Pardubicích Morkusův pohřeb. Pohřeb, jaký Pardubice dosud neviděly. Bílá rakev nebohého letce byla vezena z klášterního kostela na Komenského náměstí na trupu letadla přes celé město na hřbitov v Jesničánkách, kde mu nad hrobem vzdala poslední pozdrav eskadra letadel pardubického letectva.
Byly to v Otrokovicích v rozmezí necelých tří měsíců opravdu až neuvěřitelně podobné tragédie…
