Život aviatika Ing. Jana Kašpara (1883–1927) je poměrně podrobně zpracován zásluhou četných badatelů. Většina autorů (s výjimkou Pavla Svitáka) se však vůbec nebo jen okrajově věnovala Kašparovu životu po skončení letecké kariéry a už vůbec si nevšímali jeho života po I. světové válce. Kašparův život po válce není životem úspěšného muže a jeho konec je tragický. V tomto článku se věnuji Kašparově podnikatelské činnosti a vypořádání aviatikovy pozůstalosti. Po nezdařeném působení v československém leteckém sboru (cca listopad 1918 až 24. únor 1919) se Ing. Kašpar rozhodl zřídit v rodných Pardubicích strojírnu. Projekt do jara 1920 padl, ale ještě v roce 1920 se Jan Kašpar spojil s pardubickými občany Václavem Polákem (tesařský mistr), Ing. Františkem Vamberou (ředitel pardubického cukrovaru) a svým švagrem MUDr. Janem Šedivcem. Chtěli na Kašparových pozemcích na jihozápadním okraji Pardubic zřídit parní pilu.
Stavbě parní pily však bránil úmysl města vést přes Kašparovy pozemky silnici.
Už v březnu 1920 měla rada města na stole žádost Ing. Jana Kašpara, aby byla zamýšlená
silnice přeložena. Kašparovi zastánci při jednání argumentovali mimo jiné tím,
že Ing. Kašpar chce postavit parní pilu „…a pak továrnu na aeroplány…“. V červnu
1920 žádost o přeložení silnice a stavbu pily městské zastupitelstvo schválilo.
Společníci nové firmy podepsali 18. srpna 1920 společenskou smlouvu, na témž
základě vznikla firma Václav Polák, Ing. Jan Kašpar a spol., s. r. o., závod na zpracování
dřeva a obchod jeho výrobky. Firma měla základní kapitál 210 000 Kč. Pila byla
postavena a zkolaudována do podzimu 1921 na pozemku katastrální číslo 2070, který
společně vlastnili Ing. Jan Kašpar a jeho sestra Marie Šedivcová, manželka jednoho
ze společníků firmy MUDr. Jana Šedivce. Pozemek 2070 je totožný s pozemkem, na
kterém stál Kašparův hangár z doby jeho aviatické činnosti. Stavba tohoto hangáru
posloužila k vybudování pily. Jednalo se tedy vlastně o přestavbu nebo adaptaci, spojenou
s přístavbou. Firma s největší pravděpodobností fungovala standardním způsobem.
Měla úvěr ve výši 450 000 Kč u pardubické Občanské záložny, který záložna
původně ani nechtěla zajistit na nemovitostech.
Změny však nastávají ve druhé polovině roku 1924. Na zasedání výboru Občanské
záložny v Pardubicích 7. 10. 1924 „…Pan ředitel Čížek přednáší stav závaznosti firmy
V. Polák, Ing. Kašpar a spol., která z původně povoleného úvěru Kč 450 000 dosahuje
dnes značné výše 269 384,53 Kč. Zpráva ta podána s ohledem na dnešní silné styky
Inž. Kašpara jako společníka zmíněné firmy s Bernardem Schückem, který s dosavadní
své obchodní činnosti jest nám dostatečně znám jako člověk málo spolehlivý a reelní,
který směřuje vždy jen ku poškození svých obchodních přátel, jak i záložně samotné
se stalo a není vyloučeno, že při spojení s ním mohla by i řečená firma ku škodě přijíti.
S ohledem na to bylo by proto nutno, kdyby obchodní spojení mělo dále potrvati, žádati
na fě Polák, Kašpar a spol. buď splacení dosavadního úvěru, nebo jiné dostatečné jeho
zajištění. Ku zprávě té poznamenává p .Polák, že firma obstarává pro B. Schücka pouze
řezání dříví, za které musí týž ten hotově platiti, jiné obchody s ním neprovozuje.“
Ale Schückovo angažmá ve firmě bylo zřejmě rozsáhlejší. Už na zasedání výboru
Občanské záložny 9. prosince 1924 mohli pánové vzít na vědomí, „… že fma V. Polák,
Inž. Kašpar a spol. zde nachází se před rozchodem, jelikož společník p. Václav Polák
ohlásil své vystoupení. Vzhledem k úvěru, který jmenovaná firma má u nás otevřený
bude nutno trvati buď na zaplacení nebo bezpečném zajištění naší pohledávky.“
Likvidátorem firmy byl určen Ing. Jan Kašpar a firma byla v roce 1927 vymazána
z obchodního rejstříku. Jan Kašpar ještě v průběhu likvidace staré firmy založil
svoji vlastní firmu Ing. Jan Kašpar, parní pila a velkoobchod dřívím v Pardubicích.
Ta vznikla v první polovině roku 1925. Se dvěma svými společníky se Jan Kašpar
pravděpodobně vyrovnal a vyplatil je. Pouze MUDr. Jan Šedivec ponechal svůj podíl
70 000 Kč v nové firmě. MUDr. Šedivec uplatnil svůj nárok na společenský podíl až
při konkurzu na pozůstalost Ing. Jana Kašpara a jako řada jiných nedostal nic
Zatímco společníci odešli, Bernard Schück zůstal. Ačkoli zde neměl žádný majetkový
podíl, významně se podílel na strategických rozhodnutích podniku, který
rozjel obchodování ve velkém stylu. Zdaleka neznáme všechny obchody nové firmy,
ale Kašparův podnik už 20. května 1925 uzavřel smlouvu na dodávku 1500 m3 dlouhého
a řezivového dřeva firmě Grohman & Tropschuh v Oseku u Duchcova. To mělo
představovat 403 vagony dřeva. Kašparovu firmu zde zastupoval právě Beno Schück,
jak si Bernard Schück nechal říkat. Byl označován za úředníka Kašparovy firmy,
ačkoli jejím úředníkem nebyl. Pracoval za provizi a za nic neodpovídal. Jeho pravomoci
spočívaly v ústní dohodě s Ing. Kašparem. Bernard Schück s oseckou firmou
řešil i finanční otázky včetně vyrovnávání diferencí v naloženosti jednotlivých vagonů.
Obchod s firmou Grohman & Tropschuh pro Kašparovu firmu skončil schodkem.
Můžeme se jen domnívat, že také další obchody režírované Bernardem Schückem
měly pro Jana Kašpara podobný výsledek.
O pověsti, jaké se těšila nová Kašparova firma, svědčí i skutečnost, že 19. listopadu
1925 nechala Občanská záložna v Pardubicích zaknihovat na nemovitosti
Ing. Kašpara úvěr ve výši 440 000 Kč. Další nemovitostmi krytý úvěr ve výši
170 000 Kč si u ní Jan Kašpar vzal 22. července 1926.
O špatné finanční situaci Ing. Jana Kašpara na sklonku roku 1926 svědčí skutečnost,
že když 6. října 1926 prodal spolu se sestrou pozemek, na kterém vázly závazky
za 36 960 Kč, nebyl již schopen tyto závazky odstranit, ačkoli se k tomu v kupní
smlouvě zavázal.
Ze skutečnosti, že si podnikatel bral v létě 1926 nový úvěr a na podzim prodával
nemovitosti, vyvozujeme, že se buď připravoval na větší obchod nebo potřeboval vyrovnat
těžké ztráty z předchozí obchodní činnosti. Možná obojí.
V listopadu 1926 vyhověla pardubická městská rada Kašparově žádosti o povolení
ke zřízení provizorního skladiště na prodej dříví a prken na jeho pozemcích v ulici
Na Hrádku. Šlo o rozsáhlou parcelu mezi dnešní Sukovou třídou a ulici Na Hrádku,
která zahrnovala dnešní Dům hudby a pozemky za ním až k zástavbě v ulici
Na Hrádku. Sklad skutečně vznikl, a ještě po Kašparově smrti zde bylo uskladněné
dřevo. Zpráva z roku 1927 nám říká, že někdy krátce před svojí smrtí Ing. Jan Kašpar
chtěl prodat svoji pilu firmě Kerhart a Tachecí. Další informace, které by osvětlovaly
podnikání bývalého aviatika, již z doby jeho života nemáme. Na počátku března 1927
se Ing. Jan Kašpar pokusil o sebevraždu a 2. března 1927 ve 14.00 odpoledne na následky
tohoto pokusu umírá.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2023
