Dne 8. 10. 1933 bylo v Cholticích otevřeno Muzeum básníka Bohdana Jelínka. Spisovatele, jehož jméno bychom dnes marně hledali v učebnících pro základní , ba i střední školy . Básníka , kterého však Arne Novák , jeden z našich největších literárních kritiků , nazývá ve svých Přehledných dějinách literatury české trpce želeným Máchou družiny Lumírovců a který byl vřele přijat starší generací reprezentovanou Hálkem i Nerudou .
Údajů o životě Bohdana Jelínka nalezneme poměrně málo . Narodil se 21. 6. 1851 v Cholticích na panstvi hraběte Thuna , v rodině panského komorníka . Víme , že se na Gymnáziu v Hradci Králové spřátelil se stejně starým Aloisem Jiráskem . Oba studenti začali publikovat své první literární pokusy v různých časopisech (Květech , Světozoru ,Lumíru , Českém studentu…) i almanachu Ruch .
U Jelínka se v druhém ročníku objevily první příznaky tuberkulozy . Byly přičítány následkům nachlazení z pěší cesty o Vánocích z Choltic do Přelouče . Přesto se přihlásil do Prahy na studia medicíny . Zde se seznámil s pozdějšími českými velikány : Thomayerem , Gollem a zvláště s Jaroslavem Vrchlickým . Nemoc však pokračovala .Po prvním chrlení krve se Jelínek vrátil do rodných Choltic . Zde strávil zbytek života jako poštovní úředník .
Sympatický , hezký , elegantní , vtipný a přátelský , nadaný básník i prozaik (alespoň tak jej viděli přátelé Vrchlický a Jirásek ) zemřel ve věku nedožitých třiadvaceti let 19. 5. 1874 .
V době , kdy již tuší blízkost smrti , začíná Bohdan Jelínek shromažďovat své verše do básnické sbírky . Práci však nedokončil . Uspořádáním díla byl pověřen práteli Jaroslav Vrchlický . Ze shromážděných veršů a kratších próz z časopisů a pozůstalosti Vrchlický dle svého nejlepšího svědomí a po poradách s. A. JIráskem a královehradeckým advokátem Jesefem Baše , též básníkovým přítelem , vypustil některé první , dosud nevyzrálé veše . Několik dalších upravil dle toho , jak autora znal . V hlavních rysech se však řídil uspořádáním sbírky , jak se o ně pokusil již Jelínek .
1880 vyšly spisy Bohdana Jelínka veršem a prozou poprvé . Kritka připomíná spřízněnost autorovy poezie s tvorbou německého romantika Heinricha Heineho , francouze Alfreda de Musset či Rusa Jesenina . Romantickým pojetím zvláště prvních milostných veršů se přibližuje k K. H. Máchovi , baladami a některými črtami Janu Nerudovi .
Milostná lyrika je vzpomínkou na dívky a ženy , se kterými se setkal , opěvuje přírodu , je vyznáním lásky , zaznívá i zklamání z rozchodu .
Ba , divná je ta láska ,
ba divná na světě ,
když v nezkušeném srdci
po prvé vykvěte . —
A divné pro ni hiře ,
a divný pro ni žal ,
když v nezkušeném srdci
květ její opadal . —
Některé básně jednoduchým rýmem a rytmem připomínají lidovou poezii . Nechybějí ani verše vypovídající o víře v Boha , lásce k bližnímu i zemi . Mnohé jsou vlastně rozsáhlejšími lyrickými skladbami meditativního charakteru .
Bohdan Jelínek byl i prozaikem .V povídkách nacházíme motiv chudoby , smrti , lásky … Snad některé mohou na dnešního čtenáře působit poněkud sentimetálně .
Často se objevující motiv smrti v poezii i proze není pouhým vyjádřením deziluze , jak tomu často bývá u začínajících literátů . Jelínek si je příliš dobře vědom postupující choroby , a tak čtenáře dojímají verše mladého básníka , jehož tvorba byla předčasně ukončena ,básníka , který bal schopen kolem sebe soustředit nastupující autory , který byl velkou nadějí české literatury .
Nad lesy bledý měsíc
stál jako tichý žel
a smutný lesklý závoj
po nivách rozestřel .
Po nivách dále , dále,
až i mne zahalil ,
i bylo mně , jak rubáš
by srdce moje kryl .
I bylo mně , jak v rakvi
bych v bílém rouše spal ,
a nade mnou tichounký
milenčin hlásek lkal .
( Za večera )
Patrně nejúplnější informaci o díle B. Jelínka podává kniha Karla Cvejna Dílo Bohdana Jelínka ( Praha , 1949 ). Je doplněna doslovem , poznámkami , fotografiemi i Jelínkovými kresbami z okrajů rukopisů .
( Dle materálů BIS Rg Krajské knihovny v Pardubicích )
