Bohuš/bohun – původně domácká podoba ke jménům začínajícím Boh-/, Bohuslav Božek, někdy i Bohuše nebo Bohut, latinsky Bohussius… Nositel tohoto jména uctívá a oslavuje Boha. Tak i Bohuš z Hostýně následoval staršího bratra na církevní dráhu.
O starším Arnoštovi máme informací dostatek, o Bohušovi nalezneme v dostupné literatuře pouze několik zmínek.
Co tedy zjistíme? Byl jedním ze čtyř synů Arnošta z Hostýně, též ze Staré. Otec postoupil zboží Vízmburk bratřím z Dubé výměnou za Pardubice patrně mezi léty 1327 – 1330, jisté je jen, že se tak stalo před rokem 1332. Užíval erb, na němž byla přední polovina stříbrného koně v červeném poli. Matka se jmenovala Adléta (v listinách je psána Adlheidis de Stara, ale také domina Adlyczka – Adlička – česky zdrobněle). Arnošt z Hostýně patřil mezi významné české šlechtice, přestože jeho majetek nebyl příliš veliký. Díky synu Arnoštovi, prvnímu arcibiskupovi pražskému, a jeho bratřím se majetek rodiny rozrostl natolik, že nejstarší mohl na své tvrzi hostit roku 1363 i samotného císaře Karla IV. Po smrti Arnošta z Hostýně zůstává v Pardubicích ze čtyř bratří s největší pravděpodobností pouze Smil, která ve všech listinách důsledně užívá predikátu z Pardubic. Když i on zemře, Vilém, který se až dosud psal ze Staré, začne též používat rodové označení z Pardubic.
A Bohuš? Arnošt se narodil dle většiny autorit 25. 3. 1297 (pouze v několika případech se objeví zpochybnění a je uvedeno rozmezí let 1297 – 1305). Bohuš byl mladší, jeho narození tedy spadá do první čtvrtiny 14. století. Podobně jako Arnošt nastoupil i on církevní dráhu. Postupně získává výnosná církevní obročí. Prvního zaopatření se mu dostane u kapituly v Sadské, kde je již roku 1342 děkanem. Následují další důstojenství spojená s finančními příjmy: kanonikát ve Vratislavi, Praze, Magdeburku i Olomouci. Stává se také jedním z mnohoobročníků, což vyvolává závist a možná i oprávněnou kritiku. (Jak se podílel na vzestupu bratra arcibiskup Arnošt?) Nejvýznamnější však pro Bohuše zůstává kapitula v Litoměřicích, kde je od konce roku 1347 proboštem, a královský dvůr, kde patří k blízkým dvořanům Karla IV., je dokonce jedním z jeho dvorních kaplanů.
Dalších informací máme již poskrovnu. Víme, že 5. 12. 1342 je zapsán v registrech papežské kanceláře jako BOHUTTE QUONDAM ARNUSTI DE HOSTYNY, ze slova quondam (kdysi, druhdy, dávno) je patrné, že otec v této době již nežil.
Arcibiskup Arnošt z Pardubic založil 5. 3. 1349 pro mistra theologie (jednalo se o jednoho z pěti, jež pozval Karel IV na nově založené vysoké učení) se souhlasem bratrů Smila a Bohuše prebendu z dědičných statků rodiny ve vsích Hřmenín a Važice. O náhradu se postaral z arcibiskupského zboží obcemi Žercicemi a Kobylnicí.
Roku 1355 se na cestě ke korunovaci v Římě Karel IV. dozvěděl o ostatcích svatého Víta, patrona království českého. Vypravil pro ně do kláštera benediktinů v Pavii několik italských biskupů a Bohuše, probošta litoměřického. Jednání byla úspěšná a světcovy ostatky i další cenné relikvie byly předány panovníkovi.
Bohuš s bratry je připomínán ještě roku 1358 v souvislosti se založením oltáře v kapli sv. Anny ve svatovítském chrámu. Téhož roku 9. prosince umírá, o šest let dříve než jeho starší a mnohem věhlasnější Arnošt.
(Dle materiálů BIS Rg zpracovala Mgr. Karla Jará, regionální studovna krajské knihovny)
