Obraz Mikoláše Alše znovu objeven! Když jsem vracel paní Markétě Koropecké vypůjčený archiv Boži Dvořáka, sdělila mi, že m.j. vlastní i hojně diskutovaný obraz M. Alše „Kunětičtí hetmani“ z roku 1903 (viz foto). Zapůjčila mi ho, takže jsem si mohl na odvrácené straně prohlédnout i zápisy, na ní průběžně pořizované Alšovými kolegy malíři Karlem Raškem (1861–1918), žákem M. Pirnera a přítelem L. Marolda, s nímž spolupracoval na známém pražském panoramatu „Bitva u Lipan“ na výstavišti, a Vojtěchem Bartoňkem (1859–1908), restaurátorem a malířem historických obrazů.
A tak si tedy podrobně popišme zadní stranu Alšova obrazu. Vyplývá z ní, že se díváme na dokonalou kopii Alše od K. Raška. Je tu i popis zobrazených reálných osob z Pardubic, který dodal architekt Antonín Kubec z Prahy (Jungmannovo nám.). Vpravo dole je glosa, že u Raška je podoba hetmanů lepší než na Kubcově originálu. Máme z toho usoudit, že Kubec vlastnil Alšův originál? Kde však ten originál skončil? Glosa vpravo dole pokračuje: „Rašek obdržel 120 Kč a M. Aleš 30 Kč“ Aleš prý obtáhl na Raškově kopii kontury zobrazených. Zápis vpravo dole pokračuje: „S povolením M. Alše provedl kopie K. Rašek (1901) a Vojtěch Bartoněk (1904).“ Nad identifikací osob je napsáno: „Společnost stolních hostů u Střebských v Pardubicích, s nimiž sedával též při návštěvě Pardubic také M. Aleš.“ Identifikace postav sloužících jako předlohy hetmanů postupuje zprava doleva: „Sova, MUDr. Cibulka, MUDr. Pohl, Jaňura, dr. Zajíc, lékárník Vítek, Lad. Novák, Dvořák, MUDr. Káš, MUDr. Novák, MUDr. V. Černohorský, Růžička (z bazaru) a starosta A. Formánek, jemuž jsou vidět jen uši a záda, měl nepěkný vzhled a nepodepsal dopis hetmanů min. Kriegshammerovi o záchranu Kunětic.“ Vlevo na zadní straně obrazu je přilepena prázdná obálka nadepsaná „Dokument – koresp. lístek M. Alše z r. 1903.“ Vpravo od obálky je napsána sugestivní otázka: „Kopie? Když to sám M. Mikuláš vytáhl?“ (roz. obtáhl kontury – pozn. J. K.) Vpravo od identifikace osob se nachází typický podpis B. Dvořáka. Více nelze z obrazu vyčíst…
O problematice tohoto uměleckého díla a jeho účelu bylo již mnoho napsáno
(vše zveřejňujeme jako přílohy).
1/ fejeton MUDr. Vincence Černohorského (člena výše uvedené stolní společnosti)
s názvem: Hetmani u Střebských (Východočeský republikán ze 4. 11. 1927,
č. 45, s. 2–3).
2/ fejeton A. B. (jde o knihaře Alexandra Bydžovského?) s názvem Jak k záchraně
Kunětické hory přispěl Mistr M. Aleš (také VR, č. 21 z 20. 5. 1932, s. 4).
3/ článek archiváře Z. Bičíka „M. Aleš a Pardubice“ (Pardubický kraj 1958, č. 10,
s. 56–60).
4/ další článek Z. Bičíka „Hetman M. Aleš“ (Dějiny a současnost 1961, č. 10,
s. 30–31).
Články se navzájem doplňují informacemi, např. o účasti numismatika B. Skrbka
a římskokatolického děkana v Pardubicích (od 1895) F. S. Sloupa (1846–1908), jenž
býval spolužákem c. a k. ministra vojenství Kriegshammera. V uvedeném dopise
do Vídně se „argumentovalo“ významem Kunětické hory jako pevnosti v případném
válečném konfliktu. Díky p. L. Šormovi jsem se dostal k dokumentu, jenž potvrzuje
odeslání petice do Vídně. Jde o protokol z jednání 20. 6. 1905 v Kuněticích (SOA
Zámrsk, fond velkostatek Pardubice, karton 3, inv. č. 626, fol. 54–94), jehož se účastnil
přizvaný zástupce posádkového velitelství Josefov, který pak jako vojenský specialista
„dosvědčil“ vojenský význam fortifikace na Kunětické hoře. Jednání se m.j.
účastnil starosta Pardubic A. Formánek, B. Dvořák, znalec z oboru geologie dr. K. Hinterlechner,
vrchní stavební komisař dr. K. Hroma (zapisovatel), zástupce Zemského
výboru vrch. Ing. J. Dlouhý, Ing. A. Gaub zastupoval ministerstvo války (vojenské
stavby). K protokolu je připojen „Situační plán lomů na hoře Kunětické“ od stavebního
adjunkta Daibycha s vyznačením hraniční čáry, k níž lze ještě kámen lámat.
V protokolu je i vyjádření majitele hradu R. Drasche z Wartinberka, jenž patřil mezi
renomované rakouské geology publikující v odborných časopisech. (Celý dokument
se stane součástí chystané knihy L. Šorma.)
Článek A. B. z roku 1932 popisuje jednání výše uvedené komise. Za důležité považuji
toto konstatování: „Dokument od hetmanů padubských sezením u Střebských dal
sobě ministr Kriegshammer zasklíti a pověsiti nad svůj stůl ve své kanceláři. A když
přišli naši čeští politici F. Udržal a V. Klofáč, kteří nebyli nikdy s vládou vídeňskou
spokojeni, do ministerstva vojenství, ukazoval jím ministr na zarámované podání a říkal:
„Co ještě chcete, vidíte, že už máme úřední češtinu.“ Proto mne poněkud šokoval
odborný názor kolegy dr. Františka Šebka obsažený v 2. díle jeho „Toulek historií
Pardubic“ (vyd. HELIOS 2019), kde v kapitole „M. Aleš a Pardubice“ (s. 99–101) autor
konstatuje, že „historie o inspiraci obrazu peticí do Vídně je jen dodatečná legenda,
jež vznikla prý až roku 1927 v článku V. Čenohorského. Alšův obraz z roku 1903
prý chtěl B. Dvořák použít na vlys mezi 1. a 2. patrem domu čp. 55 na Pernštýnském
náměstí upravovaném pro Občanskou záložnu. Pro Alšovu časovou zaneprázdněnost
byl osloven sochař V. Amort, jenž přišel s námětem J. Žižky ve štítě zobrazujícím
konflikt krále Jiřího z Poděbrad s papežským legátem Fantinem de Valle. Položme si
však otázku, zdali mohl Boža Dvořák veřejně zesměšnit starostu A. Formánka, jak jej
Aleš zobrazil záměrně zezadu? A dále: Máme skutečně přijmout tezi, že historka o petici
do Vídně neodpovídá skutečnosti, když existuje protokol z jednání o vojenském
významu Kunětické hory z roku 1905? Máme přijmout tvrzení, že V. Černohorský
v článku svém a A. B. vzali na sebe roli baronů Prášilů? Mimochodem dr. Černohorský
v článku z roku 1927 mluví o stolní kronice „Hetmanů“ v držení dr. Zajíce a pak
restauratéra Na Kopečku p. Dostálka, bývalého číšníka od Střebských. Jak zjistil
kolektiv P. Mücke SOkA Pardubice, Otakar Dostálek zemřel roku 1951 v Chrasti. Měl
dceru Boženu. Zůstala snad tato kronika v jejím držení? Obraz M. Alše zapůjčila jeho
majitelka t. č. do hradní expozice na Kunětické hoře.
Přílohy: foto obrazu M. Alše a kopie článků o něm.
