Zprávy KPP 1-2/2006

Vybudováním železniční trati Olomouc – Pardubice – Praha (1845) a jejím pozdějším napojením na Liberec (1859) a Havlíčkův Brod (1871) se naše město stalo důležitou dopravní křižovatkou. Ačkoli vzdálenost od nádraží do města bylo tehdy možné dojít pěšky nebo dojet kočárem, začaly se v ulicích postupně objevovat omnibusy, z počátku tažené koňmi, jimiž místní podnikatelé dopravovali hosty od nádraží k hotelům.

Provozování hudby na kůru patřilo k samozřejmým povinnostem školních učitelů. Od konce 17. století uzavírají města a větší obce s učiteli-rektory školními smlouvy, stanovující jejich povinnosti ke škole a kostelu a z toho plynoucí odměny, které však byly velmi nepatrné. Aby vůbec uživil rodinu, dělal učitel kromě školní a varhanické služby mnohdy ještě písaře městu, cechům i soukromým osobám a často i obdělával od záduší propůjčená pole. Odměny za různé církevní úkony kantora, zejména o pohřbech, stanovil až „štolový“ patent z roku 1750.

Od 1. července 2004 vstoupil v platnost zákon 122/2004 Sb. „O válečných hrobech a pietních místech“, stanovující práva a povinnosti v oblasti péče o válečné hroby a pietní místa. Válečným hrobem míní tento zákon místo pohřbení ostatků osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci, válečného zajetí, atd.

Pozdního odpoledne 11. září L.P. 1697 u chorvatského městečka Zenta ležícího na břehu řeky Tisy porazila křesťanská vojska pod vedením prince Evžena Savojského v rozhodující bitvě tureckého sultána Mustafu II. Na dlouhá léta tím ukončila vleklou válku s Turky trvající již od roku 1683. Jak bylo zvykem v rakousko-uherském námořnictvu, nově vystavěné válečné lodě dostávaly jména slavných vojevůdců, panovníků nebo podle míst slavných vítězných bitev. Tak se stalo, že o 200 let později byl v Pule spuštěn na vodu nový chráněný křižník nesoucí jméno Zenta pojmenovaný právě na počest památného vítězství u chorvatské Zenty.

Dne 5. července 1934 vyšel ve Východočeském republikánu (č.8, str.8) článek „Vážný jde málo na odbyt“. Citujme z něj alespoň zásadní pasáže:

V úterý dne 8. května 1945, tedy v den, kdy hitlerovské Německo podepsalo kapitulaci, došlo v Pardubicích k tragické události, při níž byl příslušníky venkovské služebny gestapa zastřelen poručík četnictva Josef Trnka1). Stalo se to kolem 10. hodiny v budově tehdejšího okresního úřadu na nynějším náměstí Republiky, kde ve 3. patře byly úřadovny německé státní tajné policie – gestapa. Když po válce probíhal proces s jedním z příslušníků gestapa v Pardubicích Aloisem Aschenbrennerem2), tak se mj. projednával i případ zastřeleného por. J. Trnky. Jsou o něm celkem tři výpovědi a je zajímavé je srovnat, protože jedna z nich je i Aschenbrennerova. Je třeba dodat, že tehdejší úřední čeština byla poněkud kostrbatá a také je tam nejedna gramatická (v němčině) i stylistická chyba.

Sedmého října 2005 uplynulo již 110 let od narození významného pardubického lékaře, pedagoga a spisovatele MUDr. Cyrila Gály. Narodil se v Kunovicích u Uherského Hradiště. Absolvoval hradišťské gymnázium a po maturitě byl přijat na lékařskou fakultu brněnské univerzity, kde roku 1924 promoval. Specializoval se v oboru gynekologie a porodnictví. Působil jako asistent profesora Odstrčila na pražské gynekologicko-porodnické klinice. V roce 1925 přišel do Pardubic, o pět let později se stal třetím primářem zdejší nemocnice.

Z Vídně se přestěhoval do Pardubic, kde byl zaměstnán u firmy Hermann, která sídlila v Pernerově ulici, přibližně v místech, kde dnes stojí budova městské policie. Do Pardubic se přestěhoval již jako ženatý. Charvátovi bydleli u Černého orla na Pernštýnském náměstí. Kolem roku 1923 se firma Hermann odstěhovala do Prahy a Václav Charvát získal živnostenský list. Pořídil si pletařský stroj a přímo v bytě začal vyrábět pletené výrobky.

První záznam je z 2. června roku 1910, kdy se od jiskry z projíždějícího vlaku vzňala došková střecha obytného stavení Josefa Kolmana. Ve světnici hořícího domu zůstal osmiletý syn František, kterého svou statečností zachránil před uhořením František Venzara z čp. 29.