Své první profesionální angažmá získal roku 1949 ve Vesnickém divadle, v němž zakusil náročný herecký život vyžadující cestování po menších městech, ale také se zde setkal s výraznými osobnostmi, které ovlivnily jeho divadelní myšlení na celý život (mimo jiné i s režisérem Alfrédem Radokem).
Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový den roku 1914 v muzikantské rodině v Sezemicích. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde také ve svém domku v kruhu své rodiny a v přítomnost kněze 21. září 2010 zemřel ve věku 96 let. Pan Oldřich Ullrich byl po dlouhá léta spolupracovníkem městského úřadu v Sezemicích.
Krajská knihovna v Pardubicích se může pochlubit řadou oddělení, čtenáři samozřejmě nejvíce navštěvují obě půjčovny – naučné i odborné literatury, čítárnu, hudební oddělení; řadu zajímavých informací nacházejí v RPI – informačním oddělení knihovny a také obou studovnách – všeobecné i regionální. A právě regionální studovna Krajské knihovny v Pardubicích oslavila letos v létě pět let „samostatné existence“.
5 let regionální studovny Krajské knihovny v Pardubicích Číst dále
V sobotu 11. září 2010 uspořádal Klub přátel Pardubicka jednu zajímavou akci. Jejím cílem bylo připomenout Pardubákům, jak zajímavá a současně i pozapomenutá zákoutí se nacházejí na území města. Dnešní park Vinice byl před sto a více lety hojně vyhledávanou lokalitou zejména pro nedělní odpolední výlety. Návštěvníci akce se dozvěděli mnohé zajímavosti o historii tohoto místa rozkládajícího se podél pravého břehu Chrudimky.
První očistné lázně v Pardubicích byly zřízeny už v polovině 16. století v dnešní Kostelní ulici. Pod tímto názvem si asi můžeme představit společnou koupelnu, kde jak víme se platilo vstupné. Další takové zařízení máme zdokumentováno v roce 1863 a sice v býv. Bubenči, tj. objektu na dnešní Sukově třídě mezi koncem ulic Sladkovského a Pernerovy. Brzy na to, již v roce 1870, následovaly lázně v ulici Hronovické, které na dlouhou dobu téměř sta let jako jediné sloužily pardubických občanům. Jejich součástí byl mimo jiné i malý plavecký bazén, odhadem tak 10×4 metry.
Když v roce 2002 našel náš pilný člen p. Miloslav Huňáček ve svém pátrání po stavební dokumentaci Kamenné vily v Pardubicích. 1/ v archivu stavebního odboru pardubického magistrátu ve Štrossově ulici dva dokumenty týkající se jejího stavitele Boži Dvořáka (1864 – 1954) z června 1946, otevřel dosud málo známou kapitolu z jeho života. Dokumenty mi p. Huňáček předal v říjnu 2006, kdy jsem se zabýval detailně historií českého fašismu, hlavně činností NOF v Pardubicích.
Stíny našeho města. „Po dobu výstavy vystřídalo se v našem městě mnoho cizinců, na něž Pardubice učinily příjemný dojem a také výstava se jim velice líbila. Co však zaráží slušné cizince, jest ono povykování mládeže, která v ideálním zákoutí starobylého kostela hraje kopanou. Napomenutí vážných osob bývá provázeno hrubým výsměchem. To ovšem divně působí na cizí návštěvníky. Stínem našeho města jsou hostince a kavárny se ženskou obsluhou. Jsou to ponejvíce pařeniště pohlavních nemocí, zkázonosné hlízy, která již mnohým nezkušencům přivodila životní zvrat a škodu na zdraví. Mnohá města zbavila se neřestných lokálů a tak snad i v našem městě zákrok okresní politické správy by očistil naše město od této mravní špíny.
V listipadu 1927 zveřejnil MUDr. Vincenc Černohorský ve „Východočeském republikánu“ (č. 45, 4. 11. 1927, s. 2-3) následující článek:
Východočeký republikán č. 45, 4. 11. 1927, s. 2-3
Jezdecký sport má v Pardubicích velkou tradici a slavnou historii i současnost. Šlechta si oblíbila hony zvěře, při kterých se překonávaly různé přírodní překážky. Tyto hony zvané parfosní se prvně konaly v roce 1836 na Chlumeckém panství. Ovšem záhy se přestěhovaly do Pardubic. Už v roce 1856 zde byla založena dostihová dráha a zdejší dostihy nabíraly na stále větší popularitě. V roce 1874 se poprvé běžel slavný závod Velká pardubická o cenu 8 tisíc zlatých. Nejznámější překážkou velmi obtížného dostihu je Taxisův příkop a v kurzu je řada dalších známých překážek: Irská lavice, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Velký anglický skok atd.
Za první republiky a po druhé světové válce byla propagace tohoto velkého dostihu uskutečňována formou vydávání pamětních razítek. Uvádíme zde dva příklady z roku 1937 a 1949.
Již dlouho je v knihovně KPP k dizpozici starý ročník obrázkového časopisu „Zlatá Praha“ (roč. XIV-1897). V čísle 11 z 22. listopadu t.r. je na s. 129 přetištěna málo známá fotostudie pardubického fotografa Josefa Pírky (1861–1942), tehdy dvorního fotografa J. V. vévody Nassavského, nazvaná „V kostele“ (viz reprofoto J.Řeháčka). Studie znázorňuje modlícího se starého muže, klečícího před oltářem a možná rekapitulujícího svůj nelehký život. Jde o ojedinělé svědectví Pírkova fotografického mistrovství, protože máme před sebou v podstatě hlubokou psychologickou sondu do obličeje starého člověka.
