Zprávy KPP 1-2/2017

Vážení členové, dovolte mi, abych Vás touto cestou seznámil blíže s činností Klubu přátel Pardubicka za uplynulé období. Po dohodě s PhDr. J. Kotykem budu do každých Zpráv KPP dávat krátkou zprávu, která Vám přiblíží činnost výboru. Chtěli bychom tímto způsobem navázat bližší kontakt mezi Vámi a výborem a případně také rozproudili diskuzi. Jsem toho názoru, že lidé mají spolu komunikovat. Od konce prázdnin do konce září se výbor KPP sešel 2x. Ze zajímavých projektu a připravovaných akcí vybírám:

11.ledna 1949 v 19.49 hodin byl zastřelen před domem svých rodičů v Schulhofově ulici čp.742 v Pardubicích Lubomír Krátký, 18letý syn předsedy ONV Josefa Krátkého a student Obchodní akademie v Pardubicích. 1/ Ještě roku 1988 – tedy jeden rok před Listopadem 1989 ? připsal tuto vraždu bývalý hlasatel Rádia Svobodná Evropa Pavel Minařík, údajný rozvědčík ČSSR v této stanici, „Teroristické skupině ing. Jana Žemly“, bývalého hospodářského referenta ONV v Pardubicích, který však již 26.listopadu 1948 uprchl z Pardubic do Německa. 2/ Když jsem studoval t. zv. objektový svazek ?Vražda? 3/ , narazil jsem v této souvislosti na jméno JUDr. Bedřicha Mikla, vrchního komisaře politické správy na ONV v Pardubicích, spolupracovníka vrchního rady JUDr. PhDr. Ludvíka Novotného (1903-1963) tamtéž. 4/ Co vlastně víme v současnosti o tomto Miklovi?

Mlynáři byli a jsou lidé jako všichni ostatní, mají různé osobní vlastnosti, sklony a osudy. Při studiu dějin národní rezistence v dobách ohrožení však je badatelům patrný nápadně zvýšený výskyt právě mlynářů riskujících pro věci nadosobní všechno, majetek i život. Někteří mlynáři tohoto druhu jsou dostatečně známí, o některých se příliš neví. Je dobré si občas připomenout také neokázalé počínání těch méně známých, třebaže je jejich někdejší angažmá některým dnešním lidem nepochopitelné. V jedné historické knize staršího data vydání, zaměřené na zmapování odbojového k hnutí za německé okupace, mě kdysi zaujala tato krátká zmínka opřená o archivní doklady:

Tento nadpis čtenářům patrně připomene slavnou operetu „Ples v opeře“ nebo ještě slavnější film „Fantom opery“. V našem případě však nepůjde o příběh rafinovaně vymyšlený, nýbrž o událost, která se skutečně stala. Ptáte se kde, kdy a ve které opeře? Tedy: jde o Smetanovu „Prodanou nevěstu“, kterou provedla pardubická amatérská Lidová opera v sokolovně v Heřmanově Městci. Datum si bohužel nepamatuji, ale bylo to někdy kolem roku 1950 za krásného letního dne. Zájezd probíhal takto: nejprve dojel nákladní automobil s kulisami a dalšími nezbytnostmi – např. bedny s notami, pulty, tympány a kontrabasy.

Naše minulé cihlářské zastavení patřilo pardubické městské cihelně založené v roce 1794. Jedním z důvodů, proč v druhé polovině 18. a počátkem 19. století docházelo v českých zemích k zakládání obecních cihelen, byla snaha představitelů obcí dodržovat protipožární předpisy. Ty nařizovaly kupříkladu stavbu komínů z nespalných hmot, tedy buď z kamene nebo z cihel. Možná, že právě i tato okolnost přiměla pardubické radní k tomu, aby rozhodli o zřízení cihelny.

František Veselý, občan Pardubic (K Blahobytu čp. 1998) byl odsouzen v Praze v únoru 1944 na 5 let vězení s doložkou RU ?Návrat nežádoucí?. Zatčen byl 17.března 1943 ve mlýně v Nemošicích u Pardubic, kde pracoval jako účetní. Vězněn byl v Pardubicích a v lednu 1944 byl převezen na Pankrác a odsouzen v únoru za „hospodářskou sabotáž“. V březnu 1944 byl transportován s číslem vězně 4485/43 do věznice Bernau v Bavorsku, kde 15.dubna 1944 zemřel v nemocnici v Prienu. Tato dvě městečka jsem z důvodů vyhledání hrobu otce v srpnu 1978 s manželem a maminkou navštívila.