Zprávy KPP 1-2/2023

Dne 5. 10. 2022 vecer prijela na Pardubicko vzácná návšteva ze zámku Ebreichsdorf u Vídne: baron Richard Drasche-Wartinberg (1942). Je pravnukem Richarda Drasche von Wartinberg (1850–1923), jenž byl císarem Františkem Josefem I. povýšen na barona. V cervnu roku 1881 koupil pardubické panství vcetne zámku v Pardubicích a zríceniny hradu Kunetická hora, pod nímž zapocal se stavbou loveckého letohrádku ci zámecku, který již v roce 1882 zacal sloužit jako reprezentativní sídlo pro vzácné hosty zejména z rad parforsní spolecnosti. Byl významným podporovatelem pardubických dostihu. Osmdesátiletého pána doprovodil jeho vnuk Emil Drasche-Wartinberg (1998).

Dnes hovoríme s význacnou osobností pardubického kulturního dení p. Mgr. Jirím Kuchválkem, profesorem na Pardubické konzervatori a dirigentem Pardubického komorního orchestru.

1/ Pane profesore, ví se, že nejste pardubický rodák, odkud pocházíte?
Já pocházím z Veselí na Lužnicí, což je mesto na soutoku Lužnice a Nežárky v Jihoceském
kraji v okrese Tábor.

4. zárí 1990 vstoupil v platnost zákon o obcích, podle jehož jednoho paragrafu1 získaly obce nezastupitelné právo volby vlastních symbolu, tedy znaku a praporu (vlajky). Toto právo bylo použito i do nového zákona o obcích o deset let pozdeji. 2 Zájem obcí ze zacátku nebyl príliš velký, první obecní znak na našem okresu získaly až v roce 1995 Svincany na Preloucsku (vedome opomíjím znak Starých Ždánic – ty se jím mohou chlubit už od roku 1915 a jsou zrejme jedinou obcí v celém bývalém Rakousku-Uhersku, které byl obecní znak udelen). Poté se žádosti o schválení nových obecních symbolu prece jen zacaly objevovat a v soucasnosti má ze 112 obcí a mest okresu Pardubice již 106 vlastní znak a vlajku. O obecních symbolech prijatých do roku 2012 informovaly Zprávy KPP v rocnících XLVII až XLIX. Tem dalším se venují následující rádky.

Projekt nemeckého umelce Guntera Demniga pripomíná od roku 1992 v ruzných evropských lokalitách památku lidí, kterí v dusledku pronásledování nacistickým režimem pro svuj puvod, rasu nebo presvedcení byli nuceni opustit své domovy, pricemž mnozí z nich se do nich již nikdy nevrátili. V prevážné vetšine prípadu se jednalo o Židy, ale kameny jsou urceny také dalším perzekvovaným skupinám obyvatelstva. Každý kámen je venován jednomu cloveku, každý kámen pripomíná jeden lidský osud. S malými dlažebními kostkami s mosazným povrchem se od roku 2020 mužeme setkávat také v Pardubicích. V zárí pribylo do pardubické dlažby osm nových Stolpersteinu a celkem jich tak máme ve meste již tricet, a to na devíti ruzných adresách.

Z pardubické kroniky Pri dostatku prirozených i umelých vodních toku (Chrudimka, Halda, Strúha mestská) patrily mlýny k nejvýraznejšímu výrobnímu odvetví v Pardubicích. Strúha mestská, založená Vilémem z Pernštejna krátce po

Byl konec první svetové války a 6. prosince 1918 se ve Zdislavicích u Vlašimi behem hostování kouzelníka Kellnera v obytné maringotce narodil jako sedmé díte Josef Zdenek. Detství, které prožil

V klubovém casopise Ceské genealogické a heraldické spolecnosti byly publikovány pameti málo známého ceského chemika Otokara Rosama (1862–1943). Poslední etapu svého pracovního života strávil tento chemik v Pardubicích. Zde zarizoval

Úvod více než osobní: Otvírám knihu svého detství. Je velká a huste popsaná nevšedními dobrodružstvími mého dospívání. Jedna z kapitol se jmenuje entomologie – cili veda o hmyzu, jeho sberu,

Nenápadnou zprávou z brezna roku 1941 publikovanou v exilovém vojenském deníku „Naše noviny“ bych chtela pripomenout válecného hrdinu – príslušníka výsadku Silver A. Pozorným ctenárum úvodní state publikace AB–Zet „Alfréd

Již málokdo v Pardubicích si vybavuje osobu bývalého pardubického novináre, dramatika a spisovatele. Ve „Slovníku spisovatelu Pardubicka“ M. Zlatohlávkové (vyd. Krajská knihovna Pardubice, 2004) má celostránkové heslo (s. 34), jež