Z turistického soustředění 2023 Tak jako každoročně, konalo se i vloni na počátku září týdenní turistické soustředění Klubu přátel Pardubicka. To loňské proběhlo od 3. do 10. září v Kořenově v Jizerských horách. Soustředění připravil a vedl Zdeněk Řehák a zúčastnilo se jej 17 turistů, kteří za letního počasí absolvovali každý den výlety z místa ubytování v hotelu Maredis.
připomíná pamětní deska na Krajském úřadu Jedna ze současných budov Krajského úřadu Pardubického kraje, do které se vchází z náměstí Republiky, byla zejména v období německé okupace svědkem velmi dramatických událostí. Ke dvěma pamětním deskám mezi třetím a čtvrtým patrem přibyla třetí, která připomíná dělníka pardubické Telegrafie Josefa Kříže.
Na své říjnové schůzi se naši pražští členové věnovali osobnosti skvělého českého herce Františka Filipovského. Jeho životní dráhu vylíčil ve své přednášce lektor – pan Mgr. Matěj Pešta, který je správcem muzejních sbírek města Přelouče. Vyprávěl o rodině herce a o jeho dětství prožitém v Přelouči. Tatínek Františka byl členem orchestru Prozatímního divadla spolu s Antonínem Dvořákem.
1/ Dlouho ses pohyboval v oblasti památkové péče. Na čem pracuješ nyní jako „důchodce“? Byl jsem do roku 1992 zaměstnán 13 let v Ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). V posledních 30 letech se věnuji zakázkám nejrůznějšího druhu. Ale na památky jsem nezanevřel. Shodou okolností mám na stole zadání: provedení poslední etapy konzervace hradu Lanšperk na Ústeckoorlicku.
Dostala se mi do rukou kniha „Čeští biskupové a arcibiskupové“. Zde mne zaujala stať o Arnoštu z Pardubic. Narodil se 25. března 1297 v Hostince (v minulosti Hostyně). Zval se synem kladského purkrabí Arnošta z Hostýně a jeho ženy Adličky (Adléty). Víme, že byl nejstarší ze čtyř Arnoštových synů. Studoval svobodná umění v johanitské farní škole při tehdejším svatojánském (nebo mariánském) kostele.
(ke 100. výročí narození Ing. arch. Karla Braného) Tentýž název měla starší studie klasika české památkové péče dr. Jaroslava Herouta z roku 1962, v níž se zaměřil na průzkumy dvou pernštejnských měst – Nového Města nad Metují a Pardubic. Jeho studie se stala opět aktuální v létě roku 2023, kdy se opravovala fasáda domu čp. 77 (Krajské knihovny) včetně jeho boční strany v Zelenobranské ulici.
V článečku „Zpravodaj František Kašpar“, otištěném ve Zprávách KPP 1–2/2022, jsem doložil, že František Kašpar, otec aviatika Jana Kašpara, měl nejen zájem o letectví, ale i slušné technické znalosti. Otázkou je, jak a kdy tento jeho zájem vznikl. Doklady postrádáme a asi nikdy žádné spolehlivé nenajdeme. Chlapecký zájem o „dětské draky“, který ve vzpomínce zachytil divadelník Josef Šmaha, ještě nemusel vést až k zájmu o letectví, zvláště vezmeme-li v úvahu rok 1848.
(recenze představení VČD Pardubice) Tak se jmenuje aviatický muzikál o prvním českém letci J. Kašparovi (1883–1927), jenž měl ve VČD Pardubice premiéru na státní svátek 28. 10. 2023. Kašparovu životní pouť mapuje jenom do roku 1911, kdy uskutečnil 12. 5. svůj let Pardubice–Praha (Velká Chuchle). Libreto napsal choreograf a dramatik R. Balaš, jenž je též režisérem inscenace.
Nejstarší lékárna – říkalo se podle německého Apothéke apatyka – zařídil Vojtěch z Pernštejna v domě čp. 40 na dnešním Pernštýnově náměstí (vedle Jonáše); nevíme, kdy se tak stalo, ale když bylo roku 1526 prováděno „účtení o ten panský dům“, lékárna tu již patrně byla. Prvním známým lékárníkem tu je Šimek či Šimon Franc, muž veřejně činný, který byl roku 1536 „ředitelem městského počtu“ a roku 1550/1551 primátorem.
Úvod: Předně, nejsem vystudovaný biolog! Ale zajímám se už 25 let (lepší je výraz čtvrt století) o měkkýše, a především jejich schránky (ulity) a misky. Věnuji se jejich sběratelství (konchyologii) srovnatelnou dobu. Rozhodl jsem se propojit své obory – historii a geografii s konchyologii v seriálu, který publikuji už přes dvacet let s názvem Lastury v historii lidstva. Napsal jsem dosud přes 70 článků1 a stále je co objevovat na stránkách odborných knih, cestopisů, různých časopisů a rovněž ze zážitků z vlastních cest.
