PR Buky u Vysokého Chvojna
Lesní porost na kótě Homole severně od silnice Vysoké Chvojno – Štěpánovsko, asi 3 km SV od Vysokého Chvojna, o ploše 28,6950 ha, vyhlášeno 14. 3. 1955 Ministerstvem kultury v Praze.
Lesní porost na kótě Homole severně od silnice Vysoké Chvojno – Štěpánovsko, asi 3 km SV od Vysokého Chvojna, o ploše 28,6950 ha, vyhlášeno 14. 3. 1955 Ministerstvem kultury v Praze.
Písečné přesypy severně od silnice mezi Týncem nad Labem a Labskými Chrčicemi jižně od statku Svárava o ploše 24,2519 ha. Rezervace byla vyhlášena 9.7.1980 ONV Pardubice.
Jeden z nejdokonaleji zachovalých přesypů mladopleistocénního až holocénního stáří v Polabí. Obloukovitý přesyp je ve východní části asi 0.5 km široký s bočními rameny protáhlými téměř 200 m ve směru východ-západ.
Jednou z hlavních složek životního prostředí je voda. Je důležitá pro život na zemi, neboť bez vody není život. Proto také čistota vod přitahuje naši pozornost a znečištění vodních toků nám působí velké starosti. Naším krajem protéká největší česká řeka Labe – Albis, kdysi stříbropěnná – vody tam jsou čisťounké a k lidskému užívání zdravé, rovněž ryby chutné a výživné, tak píše Kosmas.
Máme-li pochopit dostatečně události let 1546 – 47, je třeba pečlivě vnímat i jakýsi prolog k nim, jenž se udál na začátku 40. let 16. století. Vévodí v něm výrazná osobnost dr. Václava Mitmánka, rodáka z Uherského Brodu, jenž v tomto období sehrál nespornou úlohu ideologa novoutrakvismu v Čechách.
Často se mne lidé ptají, proč a kdy jsem se začala učit esperantu. K tomu byl zvláštní důvod: V padesátých letech, když maminčin bratr s ženou ujeli do zahraničí, protože mu znárodnili závod a nám nic neřekl, aby nás ušetřil policejního vyšetřování, byl doma často nářek, zda ještě strýce uvidíme, zda nebyl na hranicích při útěku zastřelen atd. Asi po roce tatínkova sestra dostala pozdrav z Bombaye, kde poznala strýcův rukopis a na dotaz policie bez bázně odpověděla, že je to její bývalý obdivovatel – byla zpěvačkou v pražské opeře.
Kdysi dávno žil malý rod, který se usadil v pevnosti, obehnané jezerem. I tento rod měl svůj velký poklad. Nebylo to ani zlato, ani stříbro, byla to jejich kronika, do které od pradávna zapisovali všechny události svých předků, proto ji považovali za poklad.
Daleko, daleko se rozkládala velká říše mocného krále, který právě propustil oddaného služebníka z funkce nejvyššího rádce. Tento propuštěný člověk ale bez té práce nemohl být bohatý, což bylo jeho životním přáním. Vymyslel plán, kterým mu bude vrácena jeho funkce.
Pověst z Pardubic O kamenném andělu na Messanyho vile Číst dále
(Uveřejněno v Kalendáři českožidovském na rok 1922-23). S jménem dra Viktora Vohryzka spojena jest u mne nerozlučně představa především upřímného demokrata, který ví, že společnost lidská tkví svými kořeny v lidu a z něho čerpá mízu ke vzrůstu do výšky; malý člověk, klopotný jeho život se všedními drobnými starostmi a potřebami byl dru Vohryzkovi nevyčerpatelnou látkou pro jeho feuilletony, noticky, filosofické úvahy.
Mitrov Mlynářem v Mitrově čp. 7 na opočenském panství byl František Meliš, který měl za manželku Elizabethu Kubelkovou z Třebechovic pod Orebem.
V této rodině na čp. 7 se narodil Jan Meliš dne 3. května 1783. Jan Meliš, který později po otci převzal mlynářskou živnost, se jako 19 letý oženil s Barborou, dcerou Jana a Kathariny Pelikánových z Týniště nad Orlicí.
Eduard NÁPRAVNÍK – V. část ROD MELIŠŮ A HORNÍKŮ 1. MELIŠOVÉ Číst dále
V salesiánském areálu na Zborovském náměstí v Pardubicích byla 8. května 1998 po 45 letech znovu otevřena a vysvěcena kaple sv. Václava. Stavba této kaple byla těsně před druhou světovou válkou plánována jako první etapa výstavby nového největšího pardubického kostela sv. Václava, o jehož zřízení usiloval tehdejší pardubický arciděkan Msgre. Vincenc Šetina. Kaple se měla stát v dalších etapách výstavby kostela jeho presbytářem.
Listina základního kamene pardubického kostela sv. Václava Číst dále
Pohřeb vyšel od Kostelíčka. Prapodivný to byl průvod: hned za ministranty hudba 18. pěšího pluku z Hradce Králové a opěšalá četa dragounů místní posádky vedená důstojníkem, v lesklých přilbách, se šavlí po boku a s karabinami na zádech. Za knězem, doprovázeným pořadatelem tohoto konduktu, byl obvyklý pohřební vůz s jediným věncem. A pak už za málo dvojicemi smutečních hostí opět dragounská četa.