Jednou z nejvýznamnějších a nejstarších památek v našem kraji je kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích, původně kostel klášterní, ženského řádu cisterciáckého. Prošel několika přestavbami a opravami, z nichž některé značně narušily původní ráz kostela. Poslední oprava, která stála téměř jeden milion korun a která byla provedena takřka v hodině dvanácté, zachránila tuto jedinečnou památku ne-li před zničením, tak alespoň před nenapravitelnými škodami.
Jako doplněk k našemu dlouhodobému seriálu „Kapitoly z dějin českého fašismu v Pardubicích“ připojujeme vybranou kapitolu z knihy Oty Hromádka Jak se kalila voda (vyd. INDEX v Kolíně na R. 1982). Autor pracoval ve 30. letech v Pardubicích jako krajský tajemník Komsomolu a později KSČ. Potom bojoval ve španělských interbrigádách a jako partyzán ve Francii.
Jméno tohoto významného českého teologa a sociálně kriticky zaměřeného politika z přelomu středověku a novověku v Přelouči od počátku padesátých let minulého století Sbor církve československé husitské (viz plakát k slavnostnímu otevření sboru) a též ulice, ve které se tento sbor nachází. I když je toto jméno pro mnohé místní občany takto součástí každodennosti, je bližší povědomí o osudech a významu tohoto čelného představitele Jednoty bratrské často překvapivě nízké. (Umístění fotosnímku plakátu k slavnostnímu otevření sboru ?Tůmy Přeloučského?). Ani historikům není jasné, jaký měl Tůma k Přelouči vlastně vztah.
František Vyčichlo se narodil ve východočeské metropoli 22. dubna roku 1905. Přestože většinu svého života strávil v hlavním městě Praze, v pardubické ulici V ráji přižil v domě čp. 536 své dětství i léta dospívání. Jeho otec pracoval jako dílovedoucí v tehdejší Dvořákově strojírně. V jeho příbuzenstvu se dokonce tradovalo, že se podílel na konstrukci prvního letadla Evžena Čiháka, který se společně s dalším Pardubákem Ing. Janem Kašparem zařadil mezi průkopníky českého letectví. Bezstarostné mládí však Františku Vyčichlovi netrvalo dlouho.
Pardubický rodák Hubert Krejčí, známý především jako divadelní režisér, scénárista, překladatel a mim se narodil 11.11.1944. Vystudoval JAMU v Brně, v 70. a 80. letech vedl v Pardubicích a později i v pražském Bránickém divadle pantomimy vlastní soubor ?Yorickova pantomima?. Mimo to pohostinsky spolupracoval například s Divadlem Na provázku Brno a Ha-divadlem Prostějov, v devadesátých letech působil jako pedagog na JAMU. Píše od konce 60. let většinou kratší divadelní hry, často inspirované asijskou divadelní kulturou. Trvale žije v Praze.
– V radničním zpravodaji v roce 2003 jsem psal podrobně o historii starých kasáren postavených na zrušených hradbách, které sloužily svému účelu od roku 1776 do roku 1895. Ve Zpravodaji jsem uváděl rovněž historii „nových“ kasáren v Palackého ulici.
Ve sbírce Rukopisy Východočeského muzea pod inventárním číslem Rkp 372/22 je uložen český rukopis lékařského obsahu. Jedná se o vzácný sborník, který byl Muzejnímu spolku darován roku 1897 Františkem Riegrem, ředitelem Franckovy továrny na kávovinové náhražky.
Jak je hořké muset výsadní postavení na radnici opustit, poznali z novodobých pardubických starostů mnozí, zadostiučinění z návratu si však mohli vychutnat jen málokteří. Tak se v minulém století po sedmi letech na radnici vrátil Václav Bubeník a o čtyři roky déle to trvalo Františkovi Hoblíkovi.
Nejznámější uličkou v Pardubicích byla cesta do Bubenče. Na hlavní třídě, v domě čp. 94 byl vchod do nevábné uličky, věčně znečistěné, mezi ploty zahrad a dvorů, směrem severním, do zahrady restaurace, zvané Bubeneč. Odtud se mohlo vyjít vraty k cestě další, směr Labe. Po zbourání Bubenče a vykácení krásných stromů, postavilo se zde několik semtínských domů a ulička byla zazděná. Asi kolem roku 1970 nový majitel domu čp. 94 (Park kultury a oddechu) otevřel tuto uličku a získal tudy přístup k malé výstavní síni.
Z PAMĚTI TISKAŘE J. ČÍŽKA Zmizelé uličky v Pardubicích Číst dále
Listováním v ročníku 1937 Východočeského republikána 1) jsem náhodně objevil následující článek: Náš film Přítelkyně Hitlerova chodila do pardubské školy
