Zprávy KPP 11-12/2007

Významný český politik se narodil 27.prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou v okrese Semily v rodině stavitele Petra Kramáře a Marie, rozené Vodseďálkové. Z jeho životopisu připomeňme, že 26. února 1884 promoval jako JUDr. na Karlově univerzitě v Praze, pak pokračoval ve studiu práva na univerzitách v Berlíně a Štrasburku. V Berlíně pracoval v ekonomickém semináři prof. Adolfa Wagnera, v němž jeho spolužáky byli např. pozdější rakouský president dr. Heinisch, německý ekonom W. Sombart, pozdější president Ruské státní banky a ministr obchodu Timašev a H. Bahr, budoucí vůdce t.zv. Mladého Rakouska. 1/ Kramář studoval také v Paříži sociální vědy, absolvoval studijní pobyt v Rusku a ve vídeňských archivech se připravoval k habilitaci.

V lednu 1939 přinesl pardubický list Východ (č. 2, 13. 1. 1939) článek litomyšlského profesora Kašpara Nekuta, bývalého agilního člena NOF, s názvem Kterou cestou?, v němž autor vyzdvihl svatováclavskou státní ideu jako model budoucnosti. 1/ Východočeský republikán oznámil 10. února (č. 7, s. 6), že v Lázních Poděbradech zemřel po těžší chorobě známý pardubický lékař MUDr. Heřman Nutz, taktéž bývalý agilní člen NOF. Pohřeb se konal na hřbitově v Pardubicích 5. února. Nutz byl majorem zdravotnictva v záloze a příslušníkem Družiny dobrovolců čs. zahraničního vojska.

Na téma Heydrichiády toho bylo napsáno hodně. Komunistická éra hodnotila výsadek parašutistů a jejich činnost spíše záporně. Pro nás, kteří jsme byli osobně zasaženi tragédií dopadu, znamenaly tyto události národní hrdost v protestu proti násilí.

První záznam o požáru v Dražkovicích je z roku 1820 (20.10), kdy vyhořelo do základů stavení č.1, patřící paní Netušilové. Oheň přeskočil na sousední dům č.2, patřící Janu Rolečkovi. Dále se ohnivé jazyky rozšířily na domy France Machače (č.3), Pavla Růžka (č.4), Bartoloměje Kubaty (č.34) a Matěje Hruše (č.35). Tomuto požáru předcházelo neobvyklé silné krupobití, které zasáhlo obec 3.8.. Většina úrody zůstala ležet potlučena na polích.

* 11.srpna 1887 – 22.září 1972 /120 let a 35 let/ Obec Lipoltice se nachází jižně od Přelouče na potoku Lipoltickém, pod lesnatými stráněmi posledních výběžků Železných hor.

Jsem jedním z Vás, pocházím z horského městečka Skutče, kde jsem prožil kus svého mladého života do svých 26 let. Dnes již patřím k těm dříve narozeným, s kloubovým revmatismem a nemocným srdcem.Za svůj život jsem stačil prožít dva totalitní režimy: Jeden za války ? nacistický, který měl ve své ideologii boj proti rase…vše, co nebylo árijské, bylo špatné a bylo určeno k likvidaci.

Stejně těžký byl úděl politických vezeňkyň let padesátých.Počátkem tohoto období bylo ministerstvem vnitra a národní bezpečnosti rozhodnuto, že ženy, které mají trest vyšší než 10 let, budou soustředěny v jednom lágru, aby byly lépe sledovatelné. K tomu byla určena věznice v Pardubicích zvaná B-10.

Za války se osobně podílel na vyvraždění obyvatel Ležáků. Účastnil se také masakru ve francouzském Oradour-sur-Glane, kde bylo zabito 642 osob. Nad svými činy nikdy neprojevil lítost. Nacistický zločinec Heinz Barth zemřel 6. srpna v Berlíně ve věku 86 let. Na veřejnost se tato informace dostala teprve včera. Barth přišel za války o nohu a po roce 1945 zmizel v bývalé NDR. Žil tam a pracoval pod falešným jménem až do roku 1981, kdy byl odhalen a o dva roky později odsouzen k doživotí. Justice ve sjednoceném Německu ho však v září 1997 pustila na svobodu a další věznění mu prominula.

Město Pardubice a jeho nejbližší okolí je územím známým zejména průmyslovou chemickou výrobou, která ovlivňuje ovzduší regionu. V Semtíně a Rybitví se nachází areál společnosti Synthesia s vlastní výrobou chemických látek a s velkou uhelnou teplárnou. Některé provozy podniku byly v posledních letech postupně odstaveny a jiné byly upraveny, aby se zmenšil jejich negativní vliv na ovzduší.

Pokud jste ve dnech 23. 7. ? 6. 10. 2007 navštívili Krajskou knihovnu v Pardubicích na Pernštýnském náměstí, určitě vás zaujala výstava věnovaná významnému výročí – 110 letům knihovny v Pardubicích. Rozměrné panely přinesly celou řadu zajímavých fotografií, nechyběl ani starý výpůjční řád, či čtenářský průkaz. Dnes si již nedovedeme knihovnu představit jinde než na Pernštýnském náměstí, ale starší čtenáři si jistě vzpomenou na dobu, kdy jejich kroky směřovaly za divadlo.