Když Česká televize vysílala v červnu t. r. 10 dní rekonstrukci procesu s JUDr. Miladou Horákovou s názvem „Proces H“ (režisér M. Vadas), mohli jsme si vytvořit celou řadu souvislostí procesu s naším městem.
Pardubické souvislosti procesu s Dr. M. Horákovou 1950 Číst dále
Prožil jsem osmdesát Vánoc v nejrůznějším měnícím se politickém režimu, ovšem bez ohledu nato, v nezapomenutelném podkrkonošsky laděném rodinném prostředí. A když se teď probírám vzpomínkami na ně, zjišťuji, že jedny z nich vybočují nápadně z řady a mají specifickou atmosféru města Pardubic, ale ne s vůní perníku, ale s hlukem leteckých motorů. Nelze na ně zapomenout…
Skutečnost, že si v těchto dnech a týdnech připomínáme dvacáté výročí od doby, kdy se Československo vydalo díky Sametové revoluci na cestu mezi demokratické země světa, asi není třeba připomínat. Jak však probíhaly ony revoluční dny před dvaceti lety v Pardubicích?
Nedávno nás v kanceláři Klubu navštívila dcera naší dlouholeté členky paní Křepelkové v Brně. Při vzpomínách na život svých rodičů v Pardubicích se zmínila i o jejich přátelství s rodinou JUDr. Žváčka, s nímž byl JUDr. Křepelka v mládí koncipientem v jedné pardubické advokátní kanceláři. Vzpomínala též na všestrannou veřejnou a kulturní činnost paní Aji Žváčkové.
„Dne 11. a 12. prosince 1909 konala se slavnost otevření městského divadla. V sobotu, dne 11. prosince, počala slavnost o 7. hodině večerní proslovením starosty města. Po tomto proslovu přednesl dr. Josef Štolba „Uvítání“, jež napsal básník Karel Mašek. Pak následovala B. Smetany Slavnostní předehra, komponovaná k položení základního kamene Národního divadla r. 1868. Následoval scénický proslov Karla Maška „Poutník“, k němuž sbory dívek složil Otakar Ostrčil.
Městská kronika Pardubic 1895–1933 o otevření Městského divadla v roce 1909 Číst dále
Patnáctého ledna 1904 se v Pardubicích konečně pohnuly ledy. Alespoň takový pocit museli nutně mít všichni ti, kteří téměř třicet let podporovali myšlenku vzniku divadelní budovy. Už více než dvě desetiletí totiž uplynulo od doby, kdy se poprvé objevil nápad postavit ve městě novou budovu pro divadelníky a hudebníky. Probíhala jednání, ale i hádky o to, kde a jak má vyrůst nové divadlo.
Dámy a pánové,
Dovolte mi, abych těsně před tím, než pan primátor pokřtí pamětní publikaci vydanou k 10. výročí existence ESD, vysvětlil, za jakých okolností vznikala. Cenným impulzem pro ni byl podrobný článek jednatele KPP p. Jiřího Palečka, dalšího dnešního oslavence, o Občanské záložně v Pardubicích a její historické budově čp. 54 na Pernštýnském náměstí. Napadlo mne jako spoluzakládajícího člena Spolku pro založení ESD a pro evropskou spolupráci připravit o této historické budově, v níž již 10 let sídlí i náš Klub přátel Pardubicka, další, již 49. sešit ediční řady AB-Zet Pardubicka, kterou již dlouho vydáváme. Netušil jsem tenkrát, že můj nápad natolik zaujme předsedkyni Spolku pro ESD paní Mgr. Janu Broulíkovou.
Evropský spolkový dům – 26.6.2009 – oslavy 10 let – projev PhDr. J. Kotyka, PhD. Číst dále
O spojeneckých náletech na Pardubice v roce 1944 bylo napsáno mnoho. Nejvíce pardubickým archivářem Zdeňkem Bičíkem (ZKPP 1973-1987, Nálety na Pardubice, Letectví a kosmonautika, Pochodeň atd.), ale také M. Vostatkem, O. Ulrichem, F. Dosoudilem, C. Benešem, V. Matouškem, M. Huňáčkem (ZKPP 1975-2004), dále Milošem Charbuským (Pardubické noviny 1994), byla vydána publikace Letecká válka nad Čechami (Východočeské muzeum Pardubice) a samozřejmě řada dalších článků a publikací od různých autorů.
„V noci 5. 8. 1924 konal v ranních hodinách noční hlídač, 42 letý Jan Adámek z Jesničan na nádraží v Pardubicích v topírenském obvodě službu, při které, jdoucí podél železničních kolejí, zakopl a byl v pase přejet několika nákladními vagóny, které byly na onu kolej posunovací lokomotivou posunuty.“ Vlak Adámka na místě usmrtil. Zanechal po sobě ženu a dítě.
Stáří je vybaveno významným darem: poskytuje čas na hezké vzpomínky z prožitého života. Zpravidla jsou to vzpomínky na osoby, které jsme měli rádi a které měly rády nás. Vždyť i jedno staré moudro nám říká, že i pro kouzlo vzpomínek stojí za to žít.
Při běžném procházení termínů v kalendáři, připadajících na prázdninové období, zastavil jsem se očima u data 5. července. Zde jsem měl v diáři poznamenáno – 33. výročí úmrtí JUDr. Pavla Theina.
