Jiří Polák se narodil a vyrůstal v Hradci Králové. Původně rozhlasový hlasatel a redaktor. Později odpovědný redaktor dvou periodik. Od roku 1994 publicista a spisovatel na volné noze. 1/ Jste autorem knihy nazvané CAFÉ BAJER – Příběhy z kavárny snů, která se na podzim objeví na pultech knihkupectví. Jak už název napovídá, Vaše práce se přímo dotýká známé Bajerovy kavárny na pardubické třídě Míru. Co vás jako Hradečáka vedlo k jejímu napsání?
Jdu pardubickými ulicemi, které budí v mé mysli plno vzpomínek na minulost. Hradební příkop před Zelenou branou, jenž se táhl kdysi kolem vnitřního města (ke bráně jsme chodili přes něj po mostě), je zasypán, zmizely též málo pěkné kasárny před branou. Ale hlavní kostel městský je pěkně obnoven. Tenkráte před lety stál na ostrohu nad stokem vody hradebního příkopu a pernštejnské strouhy, Haldy.
JAK BÝVALO V PARDUBICÍCH – VZPOMÍNKY KARLA HOVORKY – 2. část Číst dále
Petr Vozáb sice nežil v době monarchie, přesto se mu podařilo vozit nejvýznamnější zástupce panovnických dvorů a představitele státu. K těm nejdůležitějším patřila princezna Anna a její otec princ Philip z Velké Británie, švédská princezna Viktorie, jordánský princ Hassan a jordánská princezna Alia, dánský princ Henrik (manžel bývalé dánské královny Markéty II.) a jejich syn Joachim dánský, španělská infantka doňa Pilar de Bourbon, německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, prezident Václav Klaus a na poslední cestě v roce 2011 organizoval vyprovození se šestispřežím starokladrubských vraníků i pana prezidenta Václava Havla.
PETR VOZÁB – VÍTĚZ VELKÉ PARDUBICKÉ A KOČÍ PRINCEZEN A PRINCŮ Číst dále
Dostáváme se v našem putování do 70. let minulého století. Prezentuji se v nich už jako pamětník, ačkoli jsem byl jen základní školou povinné dítko. Se sedmdesátými léty přišly na řadu pevné základy tzv. reálného socialismu. Období „šedivých let“, stejně tak šedivých, jako byla masová výstava panelákových sídlišť. Ruská okupační armáda zůstala na území naší republiky a vše, co pocházelo z SSSR, bylo ověnčeno podbízivou gloriolou oslavování „našich spojenců“.
Možná bude druhým Čechem, který poletí do vesmíru. Zatím je absolvent Dopravní fakulty Jana Pernera Aleš Svoboda bojovým pilotem, ale také tím, kdo se potkal s Vladimírem Remkem. Kosmonaut nebo astronaut? Jaký je rozdíl? V
ASTRONAUT SVOBODA: KAŠPAR BY BYL PŘEKVAPENÝ (kráceno) Číst dále
Pamětníci na rok 1968 v Pardubicích si jistě vybaví jméno tehdejšího předsedy MNV Františka Sluky, stoupence Dubčekova reformismu. Málokdo však ví, že tento muž stál v 50. letech u zrodu pardubické služebny StB. 1/ Sluka (nar 1. 3. 1935 v Ledcích na Jičínsku) uvedl ve výslechovém protokolu z roku 1956, že původně pracoval jako technický úředník Státního projektového ústavu. Do KSČ vstoupil roku 1945, téhož roku se stal i členem SNB (Sboru národní bezpečnosti). Od roku 1946 pracoval pro ZOB (Zemský odbor bezpečnosti) v Praze. ZOB ho přidělil k okresnímu politickému zpravodajství v Pardubicích.
ČINNOST PARDUBICKÝCH „BEZPEČNOSTNÍCH“ SLOŽEK ROKU 1949 v kauze Lubomíra Krátkého Číst dále
Již v prvním díle právě končícího seriálu o volbách v Pardubicích v období první Československé republiky zaznělo, že volební právo uplatňované ve volbách je základním principem, jak se mohou občané podílet na řízení státu a všeobecně na fungování věcí veřejných. V Pardubicích se občané s volebním právem, což v meziválečném období znamenalo dosažení věku 21 let a v případě voleb do Senátu Parlamentu Československé republiky 26 let, mohli k volebním urnám dostavit více než desetkrát.
JAK SE V PARDUBICÍCH VOLILO ZA PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY – 11. část – Zhodnocení Číst dále
Pierro Zama- KAREL KRPATA (18. října 1900–27. září 1972) (Výňatek z „Torricellana“ Zpravodaj Vědecko-literární společnosti Faenza 1972) Byl námi povolán a jednohlasně přijat do naší Vědecko-literární akademie, a to pro jeho jedinečný a vážný zájem, který projevil vůči historické rodině Manfredů, pánů města Faenzy; a jakmile jsme ho poznali osobně, získali jsme jistotu, že cizinec může se státi přítelem, a že neznámý může se státi bratrem. A nyní my, pod těmito aspekty, můžeme a chceme ještě jednou na něho vzpomínati.
ohraničené Čechovým nábřežím, Chrudimkou, Bubeníkovou a Štrossovou ulicí, železniční tratí a Vinicí V této čtvrti jsem se narodil a prožil jsem zde zatím 72 let. Mám k ní proto daný jasný vztah jednak jako architekt, ale také její obyvatel a pamětník stavebního vývoje i mnoha lidí, kteří v ní žili nebo ještě žijí.
Jiří Čechák a jeho dvojče Pavel se narodili v Pardubicích (*25. 3. 1938), oba byli vícebojaři. Pavel Čechák dosáhl v desetiboji osobního rekordu 6 677 bodů, jeho bratr Jiří 6
