Zprávy KPP 3-4/2000

Před třiceti lety došlo v Pardubicích k významné kulturní události – byl založen Východočeský státní komorní orchestr. Jeho osud byl vložen do rukou Josefu Shejbalovi, narozenému v blízké Dolní Rovni, bývalému sólohobojistovi České filharmonie, v roce 1970 nastoupil jako šéfdirigent Libor Pešek, již tehdy výrazná osobnost našeho hudebního života. Pod jeho vedením orchestr dosáhl rychle výborné umělecké úrovně a přerostl své regionální rozměry tak, že mohl být pozván k účinkování na festivalu Pražské jaro či do Bratislavy. Libor Pešek byl za své zásluhy jmenován 6. prosince 1999 čestným občanem města.

5. května 1999 uvedla Česká televize hru J. Drbohlava a J. Polišenského ?Ex offo?, nový pohled na soudní proces s K. H. Frankem z roku 1946. Frankova obhájce z moci úřední (ex offo) dr. Kamilla Reslera hrál Viktor Preiss. Tvůrci inscenace vycházeli z podkladů, jež jim o svém otci-pardubickém rodákovi – poskytla jeho dcera, paní Blanka Brunnerová z Prahy. Obrátil jsem se tedy na ni dopisem o laskavé zapůjčení podkladů i pro naše „Zprávy“. Chci jí tu velmi poděkovat za pochopení i laskavou pomoc, dále též i paní Mgr. Věře Doležalové z Východočeského muzea v Pardubicích, správkyni fondu „Pardubický Slavín“, kde jsou deponovány také zajímavé dokumenty z pozůstalosti této významné kulturní osobnosti.

V magickém roce 2000 si připomínáme 60. výročí úmrtí čestného občana města Pardubic, zasloužilého ředitele měšťanské školy v Pardubicích Františka Karla Rosůlka1, vynikajícího vlastivědného pracovníka a redaktora ojedinělé vlastivědné monografie „Pardubicko-Holicko-Přeloučsko“2, u jejíhož vzniku stál a jejíž vydávání celých 23 let řídil. Nedlouho před svou smrtí si na vydávání monografie, jež vycházela na pokračování v sešitech, hlavně na samý začátek tohoto díla, F. K. Rosůlek zavzpomínal v novinovém sloupku, který nazval „U čtyř učených a zasloužilých“. Přijměte jeho doslovný přepis jako vzpomínku na tohoto vynikajícího Pardubičana při příležitosti zmíněného výročí.

V minulém díle jsme se seznámili s genezí prvních snah města Pardubic získat pro sebe sídlo plánované obchodní a živnostenské komory (dále jen OŽK) pro východní Čechy. Úsilí Pardubic, ale i jeho rivalů – Hradce Králové a Chrudimi, bylo přerušeno léty 1. světové války. Česká společnost tehdy dostala zcela jiné a mnohem vážnější starosti.

Redaktor Stanislav Vinař byl vydavatelem týdeníku Východočeský rozhled. Byl to nepolitický, jakoby očistný, ale spíše pomlouvačný šestistránkový časopis. (vycházel v letech 1931-41).

Vydal svým nákladem pohlednice Kunětické hory. Nic zvláštního, na dost špatného kartonu to byly dvoubarevné linoryty.

V průběhu minulých dvou let jsme Vás prostřednictvím článků ve Zpravách seznamovali s přírodou chráněných území okresu Pardubice. Dnes Vám přinášíme úplný přehled těchto území získaný z publikace p. Vladimíra Lemberka „Příroda na Pardubicku dříve a nyní“ včetně mapky. Dále získáte přehled o chráněných památných stromech na území okresu Pardubice.

Při shromážďování údajů k počátkům létání v Čechách (a v Pardubicích) jsem z různých zdrojů získal před časem dva odporující si údaje o jedné přednášce, která se uskutečnila v roce 1895. Jejím pořadatelem měl být v obou případech Akademický spolek Arnošt a měla se uskutečnit v týž den – 13. května uvedeného roku. Rozpor byl jen v udaném místě konání: byla v Pardubicích, nebo v Praze?

Je čtvrtek den před Štědrým dnem pozdě odpoledne, jdu k televizi a zapínám teletext, abych si přečetl stručné zprávy dne a v tom vidím známé jméno a u něho text, který oznamuje, že ?Po dlouhém a statečném boji podlehl ve čtvrtek v Praze zákeřné nemoci ve věku 70 let spisovatel, publicista a významný představitel literatury faktu Miroslav Ivanov.? V té chvíli si uvědomuji, že přátelství se vzácným, dobrým člověkem, které trvalo více než dvě desítky let, bude patřit už jen vzpomínkám.

S příchodem zimy přicházely i starosti o otop. Tyto starosti měli i naši předkové. V dřívějších dobách se topilo jen dřívím a dříví bylo v lesích dost. Dřívím se topilo všude, na vesnicích, ve městech i v pardubickém zámku jak v kancelářích, tak i v bytech. Familianti z Moravanského měli např. za povinnost svážet za úplatu na podzim po 2 dni dřevo z chvojeneckých lesů do Pardubic do zámku. Dřevo nebylo ovšem zadarmo, v roce 1800 stál jeden sáh tvrdého dřeva v lese 3 zl. až 3 zl. 30 kr., dřevo měkké stálo 2 zl. až 2 zl. 30 kr.

4. červenec roku 1929 zůstane natrvalo zapsán v historii našeho státu jako černé datum. Tehdy zasáhla podstatnou část republiky ničivá vichřice ?jaké pamětní nebylo?. Škody, které vichřice nadělala v celé republice, byly odhadnuty na 833 mil Kč1). Obzvlášť citelně zasáhla jižní Čechy a okolí Prahy. Na Pardubicku zničila stovky stavení (z nichž mnohá byly ještě celé ze dřeva). Největší škody byly většinou na střešní krytině (z části doškové) a dále pak na ovocných stromcích, které vichřice hravě vyvrátila. Větrná vichřice si bohužel vyžádala i lidské životy (např. v obci Svítkov či v Opatovicích nad Labem).