Zprávy KPP 3-4/2006

Z roku 1693 uvádí kronikář na str. 32 živelnou pohromu v podobě tzv. kobylkové invaze: „Kdekoliv padly, všechny ovsi, pozdní ječmeny, proso … všechno snědly … kde na lesy trefily, dříví se pod nimi lámalo!“ Nastala drahota. Udává se, že jeden strych (93,36 litru – pozn. red.) žita stál 5 rýnských 40 krejcarů, strych pšenice 6 rýnských a strych ječmene 4 rýnské 36 krejcarů. Roku 1770 udeřil v Čechách mor, ale v obci Turov nikdo nezemřel. Dne 30.12. 1833 zasáhla Turov kolem půlnoci silná bouře s krupobitím. Vítr pobořil několik střech a rozbíjel okenní skla. Obcí se valila voda jako ze strouhy. Dne 21.4. 1857 vyhořely v obci statky Karla Svobody (čp. 41) a pana Marčíka (čp. 39).

Ve středu 12. října 2005 zemřel po více než devítiletém utrpení dlouholetý dobrovolný pracovník atletického klubu AC Pardubice Láďa Jičínský, generacemi atletek a atletů familiárně oslovovaný jako Činda. V nadpisu, jak je zvykem při těchto smutných rozloučeních, píšeme za Láďou Jičínským, ale za Láďou zůstala v klubu opravdu hluboká a nesmazatelná stopa.

Devátého listopadu 2005 v nedožitých sedmasedmdesáti letech zemřela v Pardubicích dlouholetá dětská lékařka MUDr. Anna Barešová. Narodila se ve Smiřicích, vystudovala Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Krátce pracovala v nemocnici v Českých Budějovicích a na středisku ve Volarech. Poté žila s rodinou v Pardubicích, kde na dětském infekčním oddělení získala kvalifikaci ke složení první atestace.

Dne 25. dubna 2006 se dožil šedesátky středoškolský učitel, publicista a regionální historik PhDr. Pavel Studnička. Narodil se sice v Pardubicích, kde více než třicet let žije a pracuje, ale své kořeny, kterým zůstává po celý život věrný, má v Chroustovicích. Zde obvykle tráví volné chvíle v domku po svých rodičích.

Napájena potůčky a řekami vytvořila majestátní tok. Zařízlá do masívu Českého středohoří a Labských pískovců, opouští hrdá a mohutná naši republiku. Je to řeka Labe. Jejím kaňonem se prohánějí větry a s sebou přes hranice unášejí drobný hmyz, stejně jako voda korýše. Nepotřebují pasy. Je tady už věky – byla tu, když u jejích břehů budovali Keltové svoje oppida, když si Slované vybírali z Řípu svou vlast. A bude tady, když my už tu nebudeme.

Bohuš/bohun – původně domácká podoba ke jménům začínajícím Boh-/, Bohuslav Božek, někdy i Bohuše nebo Bohut, latinsky Bohussius… Nositel tohoto jména uctívá a oslavuje Boha. Tak i Bohuš z Hostýně následoval staršího bratra na církevní dráhu.

Varhaník, regenschori, skladatel, učitel Pražská varhanická škola byla založena „Spolkem k zvelebení církevní hudby v Čechách“ r. 1830. Jejím účelem bylo odborné vzdělávání varhaníků a ředitelů kůrů. K řízení varhanické školy povolal „Spolek“ jednoho z nejslavnějších hudebníků tehdejší Prahy – Jana Nepomuka Augustina Vitáska (1770 – 1839), který byl výtečným pianistou a hledaným učitelem. Cenu jeho hry uznali Mozart i Beethoven. Vitásek byl žákem Františka Xavera Duška a byl jedním z nejnadšenějších pěstitelů Mozartova kultu v Praze. 1)

Při inventarizaci pozůstalostí uložených ve sbírce Slavín ve Východočeském muzeu v Pardubicích jsem v pozůstalosti dr. F. Obhlídala našla dopis, který mě zaujal svým obsahem a rázností. 1) Rozhodla jsem se ho zveřejnit a připomenout tak doby minulé.

Složité to bylo i s MUDr. Františkem Novotným. Východočeský republikán přinesl o něm 31. srpna 1934 (č. 35, s. 8) článek „Chrudimský dr. Novotný také od fašistů?“ Citujme: „Dr. Novotný bil se za fašismus jako pardubický soudce Vážný. Byl to jeden z nejhorlivějších agitátorů a také z nejobětavějších. A nyní je to s ním špatné. Ve fašistických novinách vytýkají mu účast na národně demokratickém průvodě v Hlinsku a má jasně prohlásiti, zda je dosud fašistou. U fašistů se s ním již mnoho nepočítá. O Vážném se tam píše způsobem málo uctivým.“

Dne 13. října 1946 se konal v Pardubicích letecký den. Jednou z významných osobností, která se zasloužila o konání akce, byl předseda Východočeského aeroklubu architekt Václav Línek. Mezi piloty leteckého dne patřil tehdy i kpt. Zdeněk Škarvada a právě on se po letech nemohl v Pardubicích dopátrat po arch. V. Línkovi. Býval významnou osobností, která se zasloužila o výbornou a dělnou spolupráci s vojenskými letci. Teď už ví, že jmenovaný byl dědečkem pardubického zástupce hejtmana ing. Romana Línka.