Ve Zprávách KPP č. 11/12 – 2008 shrnuje Dr. J. Kotyk poznatky k historii pardubického gestapa. Ve výpovědi příslušníka gestapa Huberta Hanauska je mj. uvedeno, že „Dále jsem zatýkal jistého cukráře za Viaduktem na Skřivánku“. K tomu bych chtěl doplnit některé podrobnosti. Totiž na sklonku 50. let jsem pracoval v tehdejším národním podniku Východočeské chemické závody Rybitví, RY 34. Tam se mj. vyráběl PAS (kyselina p-aminosalicylová).
V létě 2006 mi zapůjčil p. Radovan Píša zajímavé archivní doklady z pozůstalosti paní Marie Horákové-Záleské (1911 – 1989), které sepsala roku 1971 pro potřeby ČSPB v Pardubicích a její historicko-dokumentační komise, jíž tehdy předsedal MUDr. Karel Jičínský. Vzhledem k tomu, že z dokumentů lze výborně rekonstruovat činnost bývalých významných odbojářů proti nacismu po r. 1945, rozhodl jsem se tuto dokumentaci zpřístupnit pardubické veřejnosti a interpretovat ji jako historik.
Klub přátel Pardubicka připravil pro své příznivce v předvečer podzimní části Městských slavností pohled do budoucna. Ve Společenském sále pardubické radnice se totiž v úterý 7. října 2008 hovořilo o budoucí podobě centra města a zejména Třídy Míru.
Dne 3. října byla přistižena v uzenářském závodě F. Kuchynky Alžběta Hlaváčková v okamžiku, když z podpultu odcizila šunku v ceně 250 K. Při výslechu vše doznala a při osobní prohlídce byla u ní nalezena ve spodní sukni velká kapsa, do které mohla otvorem ve svrchní sukni schovávat kradené věci. „Zeď“ jí dělal Václav Truhlář, kramář ze Žižkova. Truhlář byl zadržen v hostinci v Labské ulici.
Oslaví je až r. 2010, ale stoleté výročí r. 2005 nám uniklo. Upozorňuji tedy dodatečně na velmi pěkný „Almanach ke 100. výročí školy v Dolních Ředicích 1905-2005“. Zpracovala jej ředitelka školy Mgr. Jitka Nalezencová, členka našeho klubu. Je zajímavý nejen pro občany D. Ředic, absolventy této školy, ale i pro naše členy zajímající se o poznání Pardubicka. Uvádím proto několik odstavců z Almanachu s několika svými poznámkami.
Škola v Dolních Ředicích oslaví 105 let od svého založení Číst dále
Rodák z Nové Paky a významný český sochař období secese absolvoval roku 1884 vyšší reálku v Pardubicích za ředitelství J. V. Jahna. Pak dva roky studoval na technice v Praze u prof. J. Kouly architektonickou a ornamentální kresbu, později u prof. J. Maudra na státní průmyslové škole ornamentální kresby a modelování. Jeho sochařský talent jej přivedl na UMPRUM k prof. J. V. Myslbekovi.
Dne 10. 12. 1992 se konala výroční schůze Společnosti, která zhodnotila druhý rok samostatné činnosti. Zde bylo připomenuto, že Společnost navazuje na 20 let činnosti „Odboru pro rozvoj a životní prostředí Pardubicka“, který působil v rámci Klubu přátel Pardubicka. Vzpomenuti byli jeho dřívější představitelé: stavitel Jaroslav Krupař, Ing. Zdeněk Pluskal, František Koten a Zdeněk Stehno, který krátce předtím zemřel. Ten se s malým okruhem členů s určitým rizikem snažil koncem 80. let důrazněji prosazovat zájmy Pardubicka za nepříznivých podmínek režimu a především nepřátelského kraje.
Kapitoly z činnosti Společnosti pro rozvoj Pardubicka – 5. Číst dále
František Kaván, jeden z nejvýznamnějších českých malířů-krajinářů, byl typickým malířem východních Čech, který na tisíci obrazech zvěčnil nám známou a blízkou krajinu. Zemřel na začátku 2. světové války. Válka i období poválečné zasunuly předchozí dobu daleko do minulosti. A tak se stalo, že se tento náš malíř téměř vytratil z povědomí současné generace. Bude tedy účelné připomenout, že František Kaván prožil mnoho let v našem kraji v Železných horách a měl i blízký vztah k našemu městu. Narodil se ve Víchovské Lhotě u Jilemnice (1866) v rodině chudého chalupníka s mnoha dětmi.
Snímek z dob 2. světové války pochází z pardubické válečné nemocnice, která stála na místě dnešní čtvrti Dukla a přilehlých ulic, včetně jižní části nádraží. Osobně mě tento vynikající lékař a profesor velice zajímá, protože je rodákem z Dolních Královic, kde se narodil v roce 1855. Dnes je město zatopeno vodami Želivky a odtud se zásobuje Praha i další města pitnou vodou. Nedávno se mi podařilo dokonce objevit vnučku prof. Hlavy, kterou je paní Olga Hrzánová, žijící v městečku na břehu Sázavy. Bohužel se narodila až po smrti dědečka, takže každopádně jeho pamětnicí není.
