Zprávy KPP 3-4/2015

Každému, kdo se i jen částečně zajímá o historii Pardubic, je známa existence vojenské záložní nemocnice v Pardubicích z doby 1. světové války. Při hledání poštovně- filatelistického materiálu, pocházející z této doby, jsem narazil na dokument, který se k této nemocnici váže a poukazuje na skutečnost, která možná není zase tak známa. Jedná se o dopisnici (viz obr. 1), odesílanou 12.VIII.1915 a nesoucí přídavné razítko „C. a k. záložní nemocnice v Pardubicích.

Už jsme si zvykli vídat označení profesí a firem na oděvech pracovníků a jejich zástupců. Značkové zboží se stává u mladé generace zásadní otázkou. Značka zajišťuje v myslích mladých především módnost a zařazení do určité vrstvy společnosti, tedy příslušnost nadřazující nad něco.

Nechci vůbec nadpisem naznačit, že se vzdálím ve svém příspěvku někam do Sudet. Zůstaneme v Pardubičkách, onen dům má čp.41 a stojí naproti hlavní bráně nemocnice. Je na svém místě již od roku 1906.

Pod hlavičkou Východočeského muzea V první části seriálu o historii Klubu přátel Pardubicka jsme se věnovali založení spolku a prvnímu roku jeho činnosti. V sobotu 24. a v neděli 25.září se uskutečnil vlastivědný zájezd pražské pobočky do Pardubic.

Ve Státním okresním archivu v Pardubicích je péčí zesnulého dipl. technika Květoslava Plešingra, bývalého ředitele Dopravního podniku v Pardubicích, deponována kopie „Rodinné kroniky Pernerů a rodů dalších činností přímo navazujících“, kterou roku 1929 sepsal tehdejší řídící učitel v Turkovicích Vincenc Malý (90 s. rukopisu). K.Plešinger si ji vypůjčil při své přednášce v Týnci nad Labem o J.Pernerovi od R.Hampla, potomka bývalého ředitele pernerovské strojírny v Týnci n.L. ing. Františka Hampla.

V místě, kde dnes stojí pardubický hotel Zlatá štika, stával do roku 1645 domek kožešníka Michala Krause. Později se zde vícekrát vyměnilo stavení a od roku 1866 tu byl šenk. Zásadní změna nastala poté, kdy budovu zakoupil Antonín Klofanda. Ten po roce 1908 přestavěl šenk na hotel s kavárnou a restaurací a kavárnou.

Jan Schneider (ZKPP č. 3-4/2012 „Jemnost maskovaná tvrdostí perníku“) a Vladimír Popelka (ZKPP č.9-10/2014 „Vzpomínka na velkého muzikanta Bohuslava Ondráčka“) vzpomínají na spolupráci s muzikantem a pardubickým rodákem Bohuslavem „Bobanem“ Ondráčkem. A tak snad jen pro úplnost ještě doplnění o působení tohoto muzikanta v plzeňském divadle Alfa.

V dubnu si připomeneme 130. výročí narození tohoto vojáka, který se zasloužil i o Pardubice. Narodil se dne 23.4.1885 v Nymburku. Absolvoval pražské ČVUT – obor chemie. Samozřejmě si odsloužil vojenskou službu v monarchii a ihned poté se vydal do světa.

Nad fotografiemi z osvobození, které jsem pořídil v květnu 1945, vzpomínám na tyto úžasné a nezapomenutelné květnové dny, naplněné nesmírným štěstím, nadšením a vděčností k osvoboditelům, ale i na dny a noci plné mučivé úzkosti a obav o bojující Prahu, která volala prostřednictví radiožurnálu o pomoc občanů a později o pomoc spojeneckých armád.